Tengwar pro češtinu – část první

15.08.2010 [12:00], Quen, Písmo, komentováno 0×

1. Úvod

Nejdůležitější informace nám poskytuje Dodatek E k Pánovi prstenů. Tam je popsáno, jaký je základní princip Fëanorovy soustavy a jak vypadal pravopis v jazycích Středozemě. Podle toho, co se píše v Dodatku, bychom snadno mohli začít přiřazovat písmenům v tabulce české hlásky: t—p—č—k... a potom druhý řádek pro znělé d—b—dž—g. Pro třetí řádek je tam uvedeno cosi jako th—f—š—ch. Zde by přišla konečně na řadu „tvůrčí práce“, protože hlásku th čeština nemá; na nás by tedy bylo rozhodnout, co tam dát místo ní.

Příkladem takto sestavené tabulky českých tengwar je řešení Svena Siegmunda (http://tengwar.szm.sk/ct/index.html). Stránky obsahují kompletní popis pravopisu včetně tehtar, speciálních znaků a důkladných vysvětlivek. Zápisu českých hlásek tento systém vyhovuje a v maximální míře se shoduje s tím, co napsal Tolkien ve zmíněném Dodatku.

2. Pochybnosti

Přesto však spatřuju v tom uspořádání určitou nevýhodu: poněkud „rozházené“ vztahy mezi jednotlivými hláskami. Podívejme se, jak se v tengwách projevuje to, co v latince zapisujeme háčkem nad písmenem — české měkčení aneb posun místa vyslovování k tvrdému patru. To je, myslím, fonetická souvislost, která by si zasloužila ve Fëanorově písmu býti vyjádřena.

• Dvojice t—ť je vyjádřena písmeny tinco a thúlë, dvěma různými stupni téže sady;
• dvojice n—ň je vyjádřena písmeny númen a ñoldo, ze dvou různých sad v témže stupni;
• dvojice s—š je vyjádřena písmeny silmë a harma, jež nejsou ani ve stejném stupni, ani ve stejné sadě;
• konečně č je vyjádřeno písmenem calma ze třetí sady, a pro c se používá zvláštní znak první sady se stonkem nad i pod řádkem.

Vidíme tedy, že vztah měkčení není v tomto pravopise reflektován.

To se mi moc nelíbí... Ono by se snad dalo obětovat něco ze shody s pravopisem ostatních jazyků, kdyby se podařilo vylepšit vnitřní vazby v českém pravopisu... co myslíte?

Základní problém spatřuju v prvním řádku celé tabulky tengwar. Vlastně přímo v jediném písmenu: calma. Jakmile tam (podle Dodatků) dáme č, jsme poněkud namydlení. Vycházel-li autor zmíněného systému z uspořádání t—p—č—k v prvním stupni, odvedl vlastně znamenitou práci, když se mu podařilo celý pravopis sestavit. Taky jsem zkoušel začít s t—p—č—k, ale nic kloudného mi z toho nevyšlo. Tak jsem toho nechal, šel do knihovny a půjčil si něco o fonetice a fonologii.

3. Řešení

Proč ty knihy? No abych se dozvěděl alespoň trochu z toho, co věděl Tolkien, když tengwar sestavoval. Uspořádání hlásek v tabulce tengwar není totiž žádný převratný vynález. Když se podíváte na tabulku vyjadřující hláskovou soustavu nějakého konkrétního jazyka, uvidíte něco, co se od tabulky Fëanorových písmen liší velmi málo. Viz ten obrázek níže. To je angličtina. Stačí jen prohodit první dva sloupce a vystrnadit hlásku s a máme první tři stupně toho, co je popsáno v Dodatku E. Uspořádání hlásek do řádků je podle znělosti a způsobu artikulace; sloupce vyjadřují místo artikulace.

Inu, což takhle vyštrachat někde soustavu českých hlásek a podívat se, co by se s ní dalo dělat? Tabulka souhlásek v češtině by mohla vypadat takto:

1

2

3

4

5

6

7

p

b

t

d

ť

ď

k

g

/

m

μ

n

ň

ñ

c

dz

č

dž

f

v

s

z

š

ž

ch

3

h

l

r

ř'

ř

j

Symbol lomítka značí ráz, μ je retozubné „m“ jako ve slově „famfrpál“, ñ je zadní „n“ jako ve slově „banka“, 3 je znělé „ch“ jako ve spojení „abych byl“, ř' je neznělé „ř“ jako ve slově „buřty“. Hlásky, které nejsou samostatnými fonémy a vyskytují se jen jako varianty jiných fonémů, jsou vyznačeny kurzívou. Znělé dž sice jeden minimální pár má — „čin“ vs. „džin“ (a „gin“) — ale pokud vím, stále se pokládá za variantu fonému č.

Stačí tedy podívat se na první řádek tabulky a hned je jasné, kterou hlásku zapíšeme písmenem calma. Bude to ť. Dodatek k PP tam má č — ale proč? No protože by tam patřilo v hláskové soustavě anglické (viz obrázek nahoře). V české tam podle mě jaksi nemá co dělat.

4. Pravopis

Když Tolkien zapisoval anglická slova tengwami, činil tak různými způsoby, v nichž můžeme najít dva základní principy: princip fonetický (či fonologický) a ortografický. První spočívá v tom, že tengwar vyjadřují jednotlivé anglické hlásky či fonémy; druhý, že tengwami se přepisují latinská písmena. A to, co je psáno nahoře a dole na titulních stránkách Tolkienových knih, je, nemýlím-li se, něco mezi tím.

Tím jsem chtěl říci, že při sestavování českého pravopisného módu se nemusíme nutně omezovat jen na fonetický princip: nelze říci, že musíme psát přesně tak, jak vyslovujeme, a jinak to nejde. Každopádně ale bych rád vycházel z mluvené podoby českého jazyka: tengwar jsou promyšleným systémem písma a ne nějakou šifrou či transliterací, takže si zaslouží, abychom se nad vlastním jazykem trochu zamysleli, než jimi začneme psát.

Čeština naštěstí nemá příliš komplikovaný pravopis (narozdíl od angličtiny či franštiny), takže v tom nebudeme mít velký nepořádek. Je tu ale několik záležitostí, které je vhodné promyslet.

I. Jako první přijde na řadu tvrdé y. Je to písemné vyjádření hlásky, která kdysi v češtině byla, ale už není. Ztratila se z inventáře hlásek i fonémů spisovné češtiny. Říkáme proto, že je to prvek historického pravopisu. V módu pro quenijštinu takový prvek nacházíme taky — je to například rozlišování silmë a thúlë, které podle všeho v noldorské quenijštině existovalo, ale asi nebylo povinné. (Tolkien jej v zápisu Namárië [RGEO] nedodržuje.) Proto si myslím, že je vhodné pro tvrdé y zvláštní tehtu mít, ale nechat na libovůli pisatele, jestli ji použije.

II. Druhou věcí je český fonemický pravopis, nevyjadřující např. změny znělosti: píšeme „dub“, „duby“, ale vyslovujeme [dup], [dubi]. Podobným příkladem je předpona ve slovech „rozdělit“, „rozprodat“, kde říkáme jednou [roz-], jednou [ros-], ale píšeme stejně. (Ruština píše různě — „razdělit“, „rasprodat“.) A nevyznačujeme v písmu třeba to, že ve slově „lanko“ je „n“ artikulováno jinak než ve slově „lano“.

V quenijském módu jsem našel dvě věci, které by tomu mohly odpovídat. Jedna je rozlišování znaků rómen a órë. Órë prý označuje „slabé, nehrčivé r“, rómen „plné, hrčivé r“. Vzhledem k tomu, že v hláskovém vývoji quenijštiny jsem na žádnou zmínku o rozlišování těchto hlásek nenarazil, a vzhledem k tomu, že stojí v komplementární distribuci (jedna jen na konci slov a před souhláskami, druhá jen před samohláskami), domnívám se, že se jedná o varianty téhož fonému (alofony). To tedy hovoří pro fonetický zápis: měli bychom v tengwar psát „dup“, „lañko“.

Na druhou stranu písmenem aha se zapisuje quenijská hláska, jež je v latince vyjádřena znakem „h“ a jež se vyslovuje jako „ch“ — ovšem někdy jako [x] obyčejné, a někdy (totiž ve skupinách „-eht-“, „-iht-“) jako měkké [ç]. Tyto různé realizace téhož fonému nejsou v quenijském pravopise vyjádřeny. Pokud bychom se drželi tohoto vzoru, psali bychom tengwami „dub“, „lanko“ jako v latince.

Na základě uvedených případů tedy nemohu říci, jestli by byl lepší fonemický nebo fonetický princip. Chtěl bych, aby pravopis umožňoval obojí, s tím, že volba je na pisateli.

5. Závěr

Inu, abych to shrnul. Svůj návrh českého pravopisu tengwar zakládám na názoru, že přiřazení hlásek t, p, č, k prvnímu stupni fëanorských písmen je závislé na hláskové soustavě angličtiny. Je psáno, že tengwar se přizpůsobovaly hláskovým potřebám jazyka, který se jimi zapisoval. Navrhuju tudíž přizpůsobení potřebám češtiny spočívající v tom, že na třetí místo prvního stupně obsadíme hlásku ť místo č. Z toho se potom bude odvíjet přiřazování hlásek dalším písmenům, kterým se budeme zabývat ve druhém dílu článku. Pravopis by měl umožňovat zápis všech jednotlivých hlásek podle přesně fonetického principu, ale neměl by k tomu uživatele nutit.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

Jede na K:CMS v2.1.1.