Tengwar pro češtinu – část druhá

16.08.2010 [11:01], Quen, Písmo, komentováno 0×

1. Tabulka souhlásek

Přistupme konečně k sestavování té tabulky. První stupeň zaplníme neznělými závěrovými hláskami t, p, ť, k. Druhý stupeň, který oproti prvnímu má zdvojené lúvar, patří odpovídajícím hláskám znělým, tedy d, b, ď, g. Tyto hlásky se vyskytují běžně samostatně, není žádný důvod zde zavádět souhláskové skupiny jako v quenijštině.

Do třetího stupně přijdou neznělé úžinové hlásky s, f, š, ch a do čtvrtého jejich znělé protějšky z, v, ž, 3. Poslední z písmen (unquë) není zcela jednoznačné. Pokud trváme na přesném zápisu výslovnosti, nemůže tam být nic jiného než 3, tedy „znělé ch“, které v češtině vzniká jen spodobou znělosti hlásky ch; fonologicky bychom tam ale dali h.

Ponechávám první možnost — úmysl jest takový, že h se bude zapisovat znakem hyarmen, jenž je v tabulce vzadu, stejně jako je hláska vzadu v ústech. Ale napíše-li někdo přece h znakem unquë, nemůže způsobit nedorozumění.

Pátý stupeň se použije pro nosovky, jež budou v něm rozděleny stejně jako předcházející hlásky ve svých sadách. Tedy n, m, ň, ñ. Nevešla se nám (nepříliš významná) nosovka μ. (To je varianta m, pokud přijde před v nebo f — zkuste pozorovat rozdíl ve výslovnosti ve slovech „trambus“ a „tramvaj“.) Pokud by ji někdo potřeboval zapsat, doporučil bych znak, kterému neoficiálně říkám mellon — je to malta, jehož vodorovná čára je vpravo protažena v oblouček dolů. V Dopisu od krále [SD] je tak zapsána sindarská hláska mh/v, jež pravděpodobně někdy měla stejnou výslovnost jako naše μ.

Tím jsme uzavřeli tu část tabulky tengwar, která má naprostou pravidelnost ve sloupcích i řádcích. Na řadě je šestý stupeň (řádek), který graficky zapadá do započatého systému. Ten by pravidelně označoval neznělé nosovky, ale to jsou hlásky nezřetelné a řídce používané, takže si do šestého stupně každý jazyk nechával různé zbytky. Proto se asi tento stupeň uvádí až za znělými nosovkami, i když pravidelně by měla být nejdříve skupina s jedním obloučkem a až pak se dvěma.

V šestém stupni je vcelku zřejmé použití znaku anna pro j jakožto holou esenci měkké výslovnosti. Potom by tedy předcházejícímu písmenu (vala) mohla příslušet hodnota polosamohláskového w, což by dalo využít jako u v zápisu dvojhlásek (viz ale níže). Znakem óre by se dalo zapisovat ve fonetickém způsobu neznělé ř'. Pro písmeno vilya mě žádné využití nenapadá. Leda že by jej někdo chtěl používat pro h, protože nad hyarmen se blbě dává tehta.

Sedmý stupeň se použije pro hlásky označované jako likvidy, jak je v tengwar obvyklé. Tedy rómen pro r, lambë pro l. Zbylé dva znaky jsou jejich variantami: šlo by tedy písmenem arda zapisovat ř; při rozlišování znělostních variant lze neznělou hlásku psát písmenem órë, viz výše. Nebo si písař může vyvinout nějakou obměnu písmene arda. Myslím, že právě tak by to řešil elf, ovšem kdyby to chtěl napsat z dostupných znakových sad na počítači, tak by měl asi smůlu. Alda by se v češtině nevyužilo, ale systematicky by se na tuto pozici hodilo slovenské měkké ľ.

Hezké by bylo vůbec tuhle soustavu vylepšit tak, aby šla kompletně použít zároveň pro češtinu a pro slovenštinu...

Čtenáři, kteří se divili, co tedy chci udělat s hláskou č, kterou jsem vystrnadil ze základní části, se dočkali. Osmý stupeň obsadím hláskami polozávěrovými, čímž je všechny čtyři poměrně řádně a systematicky umístím do tabulky tengwar. Určitou „obětí“ za to je výraznější vzdálení od jiných pravopisných módů, které zde mají jednoduché sykavky. Písmena  silmë budou použity pro neznělé c, č, neboť mají jeden oblouček; essë se dvěma obloučky pro jejich znělé varianty. Měkké (č, dž) budou nuquerna, protože leží pod měkkými souhláskami v předchozí sadě.

První písmeno posledního řádku tabulky tengwar, zvané hyarmen aneb žirafička velká, označuje standardně h, pokud pisatel nezvolí jinou možnost. Místem výslovnosti je hláska h vzdálena od všech ostatních hlásek, proto je celkem odpovídající, že se zapisuje písmenem tvarově vzdáleným od ostatních. Pro druhé písmeno žádného využití nemám. Třetí znak (yanta, žirafička malá) by se dal použít pro j, ale já mám radši znak anna ze základní skupiny. Čtvrtým naopak bych psal u ve dvojhláskách, a to spíše než znakem vala, neb jeho odlišnost od znaků základních stupňů by mohla upozornit na to, že tehta nad ním napsaná se čte před písmenem samotným.

2. Zvláštní souhláskové znaky

Tengwar se stonkem prodlouženým nahoru i dolů by se daly využít jako zkratky pro kombinace hlásek, a sice příslušné úžinovky (se stonkem nahoru) a závěrovky (se stonkem dolů). A to v tomto pořadí, neboť takové skupiny jsou v češtině častější. Tedy tinco se stonkem nahoru i dolů by se chápalo jako kombinace thúlë a tinco a použilo by se pro st. A tak dále.

Ptáte-li se, k čemu jsou skupiny jako fp a chk, tak ty se využijí při fonetickém zápisu ve slovech jako „vpadnout“ a „lehký“...

Zdvojení souhlásky jako např. ve slově „ranní“ lze znázornit tehtou — vlnovkou pod písmenem. Zahnutý ocásek (tzv. sa-rincë) pro s následující za souhláskou je také použitelný.

Ve skupinách, jež v latince píšeme „bě“, „pě“, „vě“, „fě“, „mě“, by se dalo ke zkrácení zápisu využít palatalizovátko aneb dvě tečky pod písmenem. Nepsalo by se tak např. umbar a anna s tehtou pro „e“, nýbrž jen umbar se dvěma tečkami pod sebou a tehtou pro „e“ nad sebou. Ve skupinách „bě“, „pě“, „vě“ by tedy značka vlnovky vyjadřovala hlásku j, ve skupině „mě“ potom ň.

3. Samohlásky a dvojhlásky

Pro samohlásky se použijí tehtar známé z jiných módů. Samohláska i se zapíše jednou tečkou, e šikmou čárkou, a trojicí teček, o obloučkem doprava a u obloučkem doleva. Pro odlišení tvrdého y lze použít dvou teček jako v sindarštině.

Samohláskové tehtar se umisťují nad předcházející souhláskovou tengwu. Není-li tam žádná či je-li nad ní už jiná značka, umístí se na nosič. Dlouhou samohlásku lze zapsat zdvojením tehty (u é, ó, ú) nebo posazením na dlouhý nosič (u všech).

V tabulce českých hlásek jsem uvedl i tzv. ráz (hrdelní závěr), což je hláska, se kterou se normálně moc nepočítá a ani to není potřeba (pokud nejsme Arabové ;). Ale aniž si to uvědomujeme, v tengwar ji velmi často zapisujeme — právě jako nosič samohlásky. Tam, kde je nosič, v mnoha případech začíná samohláska rázem.

Čeština užívá dvojhlásek ou (ta je původní česká), au (v citoslovcích a přejatých slovech) a eu (té se teď mimořádně daří, potvoře). Vnímám je jako výrazně samohláskové prvky, a proto bych pro ně nejradši měl samostatné tehty. Takové nějaké klikyháky. Jenže ty si můžu napsat tak akorát rukou, na počítači je nevysázím. Proto asi nezbyde nic než použít polosamohláskovou tengwu w a nad ní samohláskovou tehtu. To je obrácená sekvence, neboť zde samohláska předchází souhlásce, na níž sedí — přitom ve všech ostatních případech je tomu právě naopak. Ale Tolkien toto obrácené psaní dvojhlásek v quenijštině i v angličtině využíval. Případně by se dalo psát tu tehtu pod tengwu, aby se to nějak odlišilo.

Jako polosamohlásková tengwa by se dala použít vala, nebo — což spíše doporučuju — úrë ze samého konce tabulky.

Pro nejčastější dvojhlásku ou by se ale přece jen tengwa našla: tzv. overtwist, je to taková vlnovka. Skládá se ze dvou protisměrných obloučků, takže může znamenat o a u dohromady. Tolkien tuto značku používal, pokud vím, v některých módech jako w.

4. Závěr

Při sestavování tohoto módu pro češtinu jsem se snažil o to, aby vztahy mezi hláskami v tabulce tengwar co nejvíce odpovídaly vztahům hlásek v české hláskové soustavě, kteroužto jsem si nevy... jak se to říká, že ano, z palce, nýbrž převzal z odborné literatury. To se mi, troufnul bych si říci, povedlo. Ale za cenu toho, že mnoho písmen v tomto módu má jiné použití než v ostatních módech. Jsem si vědom toho, že můj návrh se výrazně liší od systému, na který jsou (předpokládám) čeští pisatelé zvyklí, a jsem tedy nositelem neporozumění a zmatení, ale jsem přesvědčen, že mi to za to stojí. :o)

Tengwar pro češtinu, souhrnná tabulka všech znaků, 1 strana A4, 300 kB

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

Jede na K:CMS v2.1.1.