Quenijské skloňování 1: neskloňované tvary
27.11.2010 [22:18], Quen, Gramatika, komentováno 0×
Toto je první článek ze série, kterou se vracím k příkladům skloňování v quenijštině, jež jsem si před časem vypsal ze všech Tolkienových textů, co mi přišly pod ruku. Výpisky jsem začal třídit podle funkcí a komentovat a postupně je budu dávat sem. První část se věnuje pádům, které nepřibírají žádné zvláštní pádové koncovky.
Jak je všeobecně známo, gramatika quenijského jazyka hojně využívá skloňování aneb vyjadřování různých vztahů mezi slovy určenými morfémy, které mají podobu pádových koncovek. Skloňují se samozřejmě podstatná jména, v menší míře pak je z Tolkienových textů známo skloňování přídavných jmen, zájmen i číslovek. Quenijština má devět až deset pádů, avšak učí se snáze než třeba české (pro cizince), neboť není tolik různých vzorů.
Nominativ je pád první, základní tvar slova, který se uvádí ve slovnících. Jeho funkcí je vyjadřovat ve větě podmět. Akuzativ je v češtině pád čtvrtý a vyznačuje přímý předmět. Oba pády mají v quenijštině stejný tvar, proto je zde házím do jednoho pytle.
Tabulka quenijských pádů v tzv. Plotzově dopise uvádí, že „knižní quenijština“ akuzativ odlišovala, a měla tak např. aldá oproti nominativu alda, zatímco v běžné řeči oba tvary splynuly. Jinde jsem však již tuto informaci nečetl a ani z jazykového vývoje nevím o žádné zmínce o samostatném akuzativu.
Použití těchto pádů je naprosto zřejmé a je zbytečné vypisovat nějaký větší objem doložených příkladů. Následuje tedy alespoň několik příkladů z nejdůležitějších textů. Dovolil jsem si vytrhávat relevantní fráze z vět, aniž bych značil místa, kde jsem slova uhryznul.
1. Nominativ vyznačující podmět
Podmět ve větě vyznačuje původce děje vyjádřeného slovesem. Jméno, které je podmětem, není skloňováno -- zůstává v nominativu.
laurië lantar lassi súrinen „zlaté padají listy ve větru“ [LotR]
hísië untúpa Calaciryo míri „mlha skrývá klenoty z Kalakirye“ [LotR]
vanda sina termaruva „tato přísaha vytrvá“ [UT]
nai Eru tye mánata „kéž ti Bůh žehná“ [PE17]
2. Akuzativ vyznačující přímý předmět
V akuzativu stojí slovo, které je ve větě předmětem; označuje objekt, který je přímo ovlivněn činností vyjádřenou slovesem. V češtině je to pád čtvrtý.
man i yulma nin enquantuva? „kdo mi číši naplní?“ [LotR]
nai hiruvalyë Valimar „kéž najdete Valimar“ [LotR]
man cenuva fánë cirya? „kdo uvidí bílou loď?“ [MC]
onortanen rocco „jel jsem na koni“ [PE17]. Zde je třeba zdůraznit, že quenijština vyjadřuje spojení „jet (na kom, čem)“ pomocí slovesa, jehož základním významem je „hnát (koho, co)“, a tudíž dopravní prostředek je vskutku v přímém předmětu. Nemusí být vždycky pád v češtině a quenijštině tentýž.
3. Neskloňovaný tvar v předložkovém spojení
Kromě výše uvedených případů se tvar bez zvláštní pádové koncovky používá po předložkách, které nevyžadují žádný určitý pád. Vzhledem k tomu, že nominativ a akuzativ se neliší, nevím, který z nich tedy následuje po té předložce; ale to už je otázka spíše teoretická. Následují příklady neskloňovaných podstatných jmen po předložkách (a před záložkami aneb postpozicemi, což je totéž, ale za slovem). Výčet bude podstatně kompletnější než příklady uvedené výše.
arcalima ep' eleni „daleko jasnější než hvězdy“ [PE17]; ep' je stažený tvar epë „před“ a quenijština jej v tomto spojení užívá místo českého „než“.
imbë siryat „mezi dvěma řekami“ [VT47]; číslovka „dvěma“ je vyjádřena duálem podst. jména sirya.
imbi Menel Cemenyë „mezi nebem a zemí“ [VT47]; prvek -yë připojený ke druhému z jmen je příponovou spojkou „a“, obdobou latinského „-que“.
nahtana ló Turin „zabit Túrinem“ [VT49]; předložkové spojení zde plní funkci instrumentálu, do kterého přechází původní podmět v trpné vazbě.
yéni ve lintë yuldar avánier mi oromardi lisse-miruvóreva „roky uplynuly jako doušky sladké medoviny ve vysokých síních“ [LotR]
hárar mahalmassen mi Númen „sedí na trůnech na Západě“ [UT]
alcar mi tarmenel na Erun „sláva budiž Bohu na nebesích“ [VT43] (tarmenel doslova znamená „vysoké nebe“)
Vardo tellumar nu luini „pod modrými klenbami Vardy“ [LotR]
rácina cirya nu fanyarë rúcina „rozbitá loď pod rozbitou oblohou“ [MC]
lantië nu huinë „upadl pod stín“ [LR]
i or ilyë mahalmar ëa tennoio „jenž je navěky nade všemi trůny“ [UT]
Andúnë pella „za Západem“ [LotR]
i ëa pell' Eä „jenž je nad Eä“ [VT43]; pell' je stažený tvar pella, předložky či záložky, která se překládá hezkým anglickým „beyond“, kdežto v češtině asi nenajdeme jednu předložku, která by dobře plnila její funkci ve všech případech.
enyárë tar i tyel, írë Anarinya queluva „toho dne za koncem, kdy moje Slunce uvadne“ [LR]
ter yénion yéni „na věky věků“ [VT43]
ter coivierya „po (celý) jeho/její život“ [VT49]; základním významem předložky ter je „skrz“, časově znamená „po celou dobu“.
sinomë maruvan tenn' Ambar-metta „zde budu bydlet až do konce světa“ [LotR]
4. Neskloňovaný tvar ve vokativním použití
Vokativ má v českém skloňování pevné místo jako pátý pád, jímž „oslovujeme, voláme“. Quenijština podstatné jméno v této funkci neskloňuje, ale může (avšak nemusí) jej vyjádřit vokativní částicí a, která je shodná s imperativní částicí.
a vanimar „(vy) krásní“ [LotR]; vanima je zde zpodstatnělým přídavným jménem, a proto se skloňuje podle vzoru podstatných jmen, ne přídavných.
Átaremma „Otče náš“ [VT43]; tento příklad zde uvádím, protože je možné, že dlouhá samohláska na začátku je splynutím částice a s počátečním a slova (*a Ataremma), není to však jisté.
a Hrísto „Kriste“, a Eruion Mardorunando „synu Boží, Spasiteli světa“, a Aina Fairë „Svatý Duchu“, a Aina Maria „svatá Marie“ [VT44]
Inu, tolik k použití quenijských pádů, které se tvarem nijak neliší od tvaru základního. V příštím díle snad konečně začneme skloňovat, když má jít o quenijské skloňování. :)