Sekce

Slovník česko–quenijský

0 A B C Č D E F G H CH I J K L M

PDF Papír A4 Papír A5 Obrazovka

Kořenovník

0 A B D E G 3 I J K L M N Ñ O P R S T U W

rejstřík A–M N–S Š–Ž

PDF Papír A4 Papír A5 Obrazovka

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:


Registrace

Quenijská konverzace na cestách

Tento článek je určen všem, kteří při vandrování, putování a bloudění neustále naráží na Vznešené elfy a je jim fakt líto, že si s nimi nemohou popovídat ani o nejzákladnějších věcech nebo se jich zeptat na cestu. Uvádí se zde nějaká ta slovní zásoba využitelná v tomto tematickém okruhu, a gramatika, na kterou se cestou natrefí. Text byl původně napsán vloni v létě jako stručná konverzační příručka na akci, kde byla jedním z úředních jazyků quenijština.

Je-li řeč o cestování, je zřejmé, že jedním z nejdůležitějších sloves bude to, které vyjadřuje prostý pohyb. To je lenna- [Et] či lelya- [WJ]: jít, cestovat, postupovat -- bez ohledu na použitý dopravní prostředek. Obě slovesa jsou silná, to znamená, že mají „nepravidelný“ minulý čas, který zní u obou sloves lendë. Významem je příbuzné sloveso, jehož kmenový tvar zní tul- a jež znamená „přicházet“ [LotR, WJ].

Jdeme a přicházíme vždy někam nebo odněkud. V češtině to vyjádříme předložkovým spojením s příslušnými podstatnými jmény; quenijština však k tomu má zvláštní místní pády. Je to allativ („kam?“) s koncovkou -nna, mn. -nnar, a ablativ („odkud?“) s koncovkou -llo, mn. -llon/-llor.

Pokud nikam zrovna nejdeme, pak někde třeba jsme (známé sloveso ) či bydlíme (mar- [LotR, UT]). A ve spojení s těmito slovesy užijeme zbývajícího místního pádu, jenž se zve lokativ a užívá koncovky -ssë pro číslo jednotné, -ssen pro množné. Příklady následují.

Lennëan nellenna. Jdu k potoku. (Všimněte si použití pouhých čtyř různých hlásek v této větě.)
Nildoryar lender ostonna. Jeho přátelé šli do města.
Túlan tárë orontillon. Přicházím z vysokých hor.
Lá maris nóressë sina. (On/ona) nebydlí v této zemi. 
Nalmë aldessë. Jsme v háji.

Když se ptáme na otázku, na kterou očekáváme odpověď „ano“–„ne“, uvozujeme větu nejspíše částicí ma. Když se ptáme na místo, připojíme k tázací částici koncovky místních pádů. Neuvědomuju si žádný příklad, kde by to tak napsal Tolkien, ale zrovna takové připojování určitě funguje u ukazovacích zájmen (viz níže).

Ma lennëal nendenna? Jdeš k jezírku?
Mallo túlal? Odkud přicházíš?
Massë marë i sairon? Kde bydlí čaroděj?
Manna lendel epeta? Kam jste šli potom?

Základem ukazovacích zájmen a příslovcí jsou slovní základy si- a ta-. Lze od nich odvodit následující slova:

silo odtud -- talo odtamtud
sinomë, sissë tady -- tanomë, tassë tam
sinna, sir sem -- tanna, tar tam

Tato slova jsou doložená, jejich hlavním zdrojem jsou Vinyar devětačtyřicáté. V těchto slovech lze snadno rozeznat koncovky místních pádů, jen je zvláštní, že ablativ je zde krátce -lo místo -llo. Má-li tomu tak u zájmen skutečně být, bylo by snad lepší i tázací zájmeno dotvořit jako malo místo mallo.

„Cesta“ se quenijsky řekne tië [LotR, Et, UT]. Je to nejobecnější výraz pro cestu jakékoli stavby, i pro cestu bez přímé materiální reprezentace. Známe pak ještě slovo mallë, které označuje silnici, dlážděnou ulici [Et]. Vede-li někam cesta, můžeme doufám použít stejné sloveso, jako když někdo vede někoho: tulya- [VT43].

Manna tulya tië tana? Kam vede tamta cesta?
Mana tië tulya tanna? Která cesta tam vede?
Tulyuvan le lantalcanna. Zavedu vás k hraničnímu kameni.
I mallë Ondonórenna tapina orquinen. Silnice do Gondoru je obsazena skřety.

Chceme-li se pohybovat rychleji, musíme běžet, norë [PE17] či yurë [QL, Et]. Anebo jet na koni či jiném zvířeti. K tomu máme sloveso norta-, jehož původní význam je „hnát (zvíře)“, a zvíře samotné je tedy přímým předmětem tohoto slovesa [PE17]. Se slovesem „hnát“ se to však mást nemusí, neboť pro to snad můžeme použít podobné horta- [Et].

Yúran ohtallo, cólan menta. Běžím z bitvy, nesu zprávu.
Áva norta tiessë sina. (Nebo snad tienen?) Nejezdi touto cestou.
Nortanen rocco i sírenna. Jel jsem na koni k řece.
Hortanen rocco i sírenna. Hnal jsem koně k řece.

Světové strany mají svá jména: sever formen, jih hyarmen, východ rómen a západ númen [LotR, Et]. Všechna tato slova obsahují složku men, jež znamená „místo“ či lépe „směr“. Ve skloňování často koncová souhláska odpadá, aby se vytvořilo kratší slovo. Přídavná jména se tvoří příponou -ya.

Lennan formenna, lennan hyarmenna. Jdu na sever, jdu na jih.
Ma túlal rómello, hya formenyë orontillon? Přicházíte z východu, nebo ze severních hor?
Formessë marir lóci. Na severu bydlí draci.

Pravý je forya, levý je hyarya [Et]. Podobnost se slovy pro sever a jih není náhodná: stojíme-li tváří k západu (k Amanu), máme po pravé ruce sever a po levé ruce jih. Jak zní od těchto přídavných jmen příslovce, není známo, ale pro vyjádření „vlevo“ a „vpravo“ by snad stačilo připojit koncovku místního pádu.

I hyarya ráva anaiqua. Levý břeh je velmi strmý.
Áva lelya hyaryanna. Nechoďte doleva.
Hyaryassë luxor. Vlevo [jsou] bažiny.

„Odbočit“ se řekne querë [VT49]. Je to ale sloveso zvratné, znamená vlastně „otočit se“ -- vyžaduje zvratné zájmeno. V jednotném čísle není třeba pamatovat si všechny osoby, lze použít univerzální tvar pro životný podmět immo. Tedy např. quéran immo foryanna „odbočuji vpravo“. Pro množné číslo by ale bylo třeba naučit se jednotlivé tvary zvratného zájmena, např.: quera immë foryanna „odbočte doprava“, ma quéral indë foryanna? „odbočujete doprava?“ Předponou je odvozené nanquerë (immo) „otočit se, obrátit se nazpět“.

Některé místní vztahy nelze vyjádřit místními pády podstatných jmen, nýbrž je třeba použít předložky. Předložka „nad“ je or [UT], „pod“ je nu [LotR, MC], „před“ je v místních vztazích epë [VT49]. „Za něco, přes něco, za hranice něčeho“ je pella [LotR, MC] a je to záložka (tj. jako předložka, ale staví se za jméno).

Mindo tára tyulë or i osto. Nad městem se tyčí vysoká věž.
Cöarya ná nu ambo tana. Jeho dům je pod tamtím kopcem.
Lúmara nin epë i ando. Počkejte na mě před branou.
Merilmë lenna i oronti pella. Chceme jít za ty hory.

Jiné místní vztahy nelze místními pády vyjádřit dostatečně přesně a je proto třeba použít předložku. Když nás někdo pošle taurenna, není (dle mých znalostí quenijštiny) úplně jasné, zda máme jen zamířit směrem k lesu, dojít k jeho okraji či musíme-li vejít do lesa. V takovém případě se můžou hodit předložky tenna [MC, VT49] a minna [Et]. První z nich znamená „(až) k“, druhá „do, dovnitř“ a je vlastně předložkou mi „v, uvnitř“ s allativní koncovkou -nna.

A lenna minna i taurë. Vejděte do lesa.
A lenna tenna i taurë. Jděte (až) k lesu (na okraj).

Ještě se mohou hodit další slovesa pro pokročilejší vyjádření pohybu (nebo nepohybu).

Mínan nendinnar. Mám namířeno k jezerům.
Nanwena nandenna. Vraťte se do údolí.
Andavë ranyanelmë taurissen nó utúlielmë sinna. Dlouho jsme bloudili v lesích, než jsme přišli sem.
Tara i sírë Taruhtarnassë. U Volského brodu překročte řeku.
A hilya i alquar i rámar Vinyamarenna. Následuj labutě, které letí do Vinyamaru.
Ma círal marenna? Plujete domů?
Mahtariryar sinomë lemyuvar tenna yálinë landannar. Jeho bojovníci zde zůstanou, dokud nebudou povoláni k hranicím.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

CAPTCHA

Komentáře

1)  aredhel (14.09.2011 14:12)

Ty bys se Vznešeným elfem pokecal??
Já teda ne..
Je to chytré a obdivuji tě ale stejně si myslím, že vznešené elfy zajímají spíš jiné věci, než když jim malý poutníček na tváři Středozemě sdělí, že jde k potoku. (i když asi záleží na potoku...)

2)  Quen (24.09.2011 20:45)

adminPokecal? To nevím. Ale trapný pokus o dorozumění je lepší než zavřená ústa, zvláště je-li poutník v nějaké zoufalé bloudicí situaci. :-D

3)  nendenna (09.10.2012 20:25)

Me se tento článek moc líbí a až potkám roty hned se jich budu moct zeptata kam šli:D

1

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich