Číslovky v quenijštině

02.08.2010 [10:44], Quen, Lexikum, komentováno 1×

1. Základní číslovky 1—10

Etymologie slov označujících nejdůležitější čísla je podrobně rozebírána ve VT47 a 48. Najdeme tam úvahy o kořenech číslovek hned v několika verzích (plus souvislosti s názvy prstů, členů rodiny ap.), ovšem o číslech větších než 19, násobných číslovkách a základních matematických operacích se nedozvíme nic.

Uveďme tedy nejprve kořeny a quenijské formy číslovek od jedné do deseti s využitím všech pozdějších pramenů (Vinyar 42, 47, 48, Etymologie).

1: odedávna existují dva kořeny, a to MIN „jeden, první“ a ER „jeden, jediný, sám“. (Prý souvisí s dvojím postavením palce, buď vedle ostatních prstů, nebo proti nim.) Od prvního z kořenů máme číslovku min, minë, od druhého pak er.

2: kořen má různé podoby, jednoduchou AT a zdvojené ATAT, TATA. Číslovka atta „dva“ vznikla buď přímo z ATAT [VT42, Et], nebo vznikla určitou nápodobou, kterou zde nebudu rozepisovat, a nahradila archaické tat, tata [VT48].

3: základ se vyskytuje v kratším tvaru NEL a plném NELED. Uvádí se souvislost s augmentovanými kořeny ENEL, ENED „střed, uprostřed“ (třetí prst je na ruce prostřední). Základní číslovka zní neldë.

4: kořen KANAT, v kratší formě KAN. Číslovka canta „čtyři“.

5: zde je etymologie dosti zapeklitá. V zásadě se ale uplatňují dva kořeny: 1) LEPEM či LEPEN, který je rozšířením od LEP „prst“ (a možná je to plurální formace, „prsty“ na jedné ruce), a 2) LEMEN. Máme tak dvě varianty číslovky „pět“: lempë a méně časté lemen.

6: kořen této číslovky je ENEK, zkrácený se nikdy nevyskytuje. Naopak v quenijštině na konec často přibývá w (vysvětlení viz „dvanáct“). Číslovka enquë „šest“.

7: kořen je OTOS, odkud quenijské otso „sedm“. Tolkien zvažoval i variantu OTOK, z níž by se v quenijštině odvozovalo osco či oxo (ale nevím, že by tohle někdo používal.)

8: zde si Tolkien asi nikdy definitivně nevybral z TOLOD, TOLOT a TOLOTH. Quenijské odvozeniny známe od prvních dvou, a to toldo a tolto „osm“.

9: etymologický základ číslovky „devět“ zní NETER a v quenijštině se projevuje jako nertë.

10: původně zněl kořen ve svém zkráceném tvaru asi KAJ, ale později Tolkien změnil počáteční souhlásku na KW. Používáme tedy kořen KWAJ/KWAJAM, jenž je rozšířením KWA „úplný“ (jakožto „všech deset prstů“), a číslovku quain, quëan „deset“. (Etymologie mají ještě po staru cainen.)

Z pojmenování pro ruku vychází výraz maqua (ma3a + kwa) „celá ruka“, tedy „pět, pětice, skupina pěti (podobných) věcí“. Duální formací je maquat, jež podobně vyjadřuje počet deseti.

2. Základní číslovky 11—19

11: tato číslovka je jednoznačně závislá na desítkové soustavě, neboť je utvořena ze základů MIN „jeden“ a KEW „nový, čerstvý“. Znamená vlastně „znova jeden, další jeden“ — jeden v další desítce. V quenijštině minquë.

12: zakládá se naopak spíše na dvanáctkové soustavě. Je spojením kořenů JU „dva, oba“ a ENEK „šest“: znamená tedy „dvakrát šest“. Quenijská číslovka zní yunquë.

Ona původně byla yuncë, protože „šest“ bylo encë; ale pod vlivem předcházející číslovky 11 se do ní dostalo to w, tedy >> yunquë a podle toho zase zpětně 6 = enquë.

Taky se používá rasta „tucet“, zakládající se na kořeni v Et, RASAT, a jednom slově ze starého zdroje, yurasta „24“, jakožto „dva tucty“.

13: je uvedeno yunquenta, yunquentë „třináct“. Znamená to vlastně „dvanáct a jeden navíc“. Q entë „dále, navíc, nadto“.

Další číslovky nejsou samostatně rozebírány, jsou uvedeny v nekompletních a nepořádně napsaných soupisech. Jeden má patrně OE tvary: minikwe, tatakwe (asi), nelekwe (nel-kwaya), kanakwe. Další už jsou quenijská slova: lepenque, enenque, otoque, toloque, neterque. Třetí seznam je podle jiného schématu: quainel, quaican, quailepen, quainque.

Co s tím? Zkusme to nějak uspořádat. Použijeme první schéma, vyznačující se zakončením -que. Odpovídá to lépe komentovaným číslovkám 11 a 12. OE minikwe se pravidelnou synkopou zkrátí na známé minquë. Tatakwe necháme plavat, beztak to možná není správně přečteno, a použijeme yunquë.

Takovéto schéma je podobné tomu, co je uvedeno ve staré qenijské gramatice v PE14. Tam se připojuje -cëa, kteréžto souvisí s podobně znějící číslovkou „deset“.

Pro další čísla bychom vyšli z tvarů nelekwe a kanakwe. Je otázkou, jestli je synkopovat podle vzoru 11 (mini-kwe > minquë), nebo nikoli, následující dále uvedené toloquë, jež není synkopováno, třebaže by to hlásky dovolovaly. Elegantnější mi připadají tvary synkopované, a proto budu ve slovníku uvádět *nelquë „třináct“ a *canquë „čtrnáct“ (ale asi radši s hvězdičkou).

Další pak jsou podle výpisu vcelku jasné. Zajímavá je číslovka „šestnáct“, protože podle schématu by měla znít *enquequë. Domnívám se, že kvůli libozvučnosti toto bylo nahrazeno tvarem enenquë, a to možná pod vlivem toho, že takovouto formaci lze vyložit jako „znovu“ (EN) „šest“ (ENEK) — srv. původ slova minquë.

3. Základní číslovky nad 19

Od dvaceti výš nevíme skoro nic, co by se s jistotou dalo použít v moderní quenijštině. Vcelku pěknou soustavu má Early Qenya Grammar, uvedená v PE14. (Primární zdroj nemám, přebírám z článku Thorstena Renka.) Nějaké číslovky jsou i v QL, ale na ty asi brát ohled nebudeme, protože tam např. neldë znamená „čtyři“.

Podle schématu uvedeného v PE14 se číslovky pro násobky desítky tvoří zakončením kainen, kteréžto je t. zv. partitivním pádem základního kai „deset“. Například otsokainen „sedmdesát“ tak znamená vlastně „sedm (z) desítek“. Starý partitiv se asi nejlépe převede do moderní gramatiky jako posesiv (podle příkladu yuldar miruvóreva). Že bychom tedy podle tohoto vzoru splácali něco z nových etymologií?

Podívejme se ještě na jeden sindarský příklad z Dopisu od krále: nelchaenen „třicátý“. Carl Hostetter jej ve VT31 analyzuje jako *nelchaen „třicet“ + *en řadová koncovka, přičemž *nelchaen je složenina z nel- „tři“ a *caen „deset“. *Caen je podle mě z OE *kajan, odkud by quenijské slovo bylo *cëan nebo *cain — tedy přesně to, co je uvedeno ve VT48, až na tu počáteční hlásku c vs. qu.

Zřejmě to ukazuje, že číslovky pro 20, 30, 40 ad. je možno tvořit jako složeninu s prvkem, který znamená „deset“.

Vypisuju způsoby, jak by se dalo pravidlo pro takovéto číslovky dotvořit.

• Ponechat bez aktualizací -cainen z PE14. Ztratí se tím etymologie, kterou Tolkien zamýšlel, když to psal.
• Pokusit se „přeložit“ -cainen do moderní quenijštiny, i s tím pádem.
• Přeložit ze sindarštiny -chaen.
• Použít novější element pro „deset“ podle vzoru sindarského (bez pádu), ale s KW na začátku.

Thorsten Renk má ve své učebnici první možnost. (Alespoň tedy v té současné pracovní verzi.) Zřejmě se tak rozhodl proto, že se snaží co nejvíce se řídit doloženými příklady a co nejméně upravovat a přizpůsobovat — i za cenu toho, že např. v předcházející tabulce postaví vedle sebe cainen „deset“ z Etymologií a řadové quainëa z jiného kořene a podstatně pozdějšího zdroje. To není dle mého osobního názoru příliš vhodné.

Pokusy o aktualizaci toho partitivního pádu se mi moc nepovedly. Nanejvýš by se dalo použít *quaiva (< *kwaj-wā ze zkráceného kořene), ale stejně si myslím, že bez té koncovky bychom se mohli obejít. Prodlužuje to slovo a komplikuje případ, kdy by někdo chtěl tu číslovku dál skloňovat.

Beztak ji tam Tolkien měl jen proto, aby mu do číslovek pasovalo slovo leminkainen! ;o) (Lemminkäinen je hrdina z Kalevaly.)

Podle příkladu z Dopisu pro krále by se dalo použít *-cëan či *-cain. *Nelcëan/*nelcain „třicet“. Ovšem nejradši bych to aktualizoval pro nový kořen KWAJAM, tedy *-quëan, *-quain. Z těchto dvou bych si vybral spíše ten druhý, jelikož je kratší a jednoznačnější. (Např. *nelquëan = „třicet“, nebo „třináctému“?) Toto zakončování by se připojovalo k plnému nebo zkrácenému kořeni, podle toho, jak to zní lépe — podobně jako u čísel 11—19.

Pro „stovku“ má PE14 výraz tuxa, kterýžto ve starším QL je přeložen jako „veletucet“; s přívlastkem tuxa pínea „sto“, tedy vlastně „veletucet dekadický“! Zřejmě se to slovo tedy neváže k přesnému počtu, jen vyjadřuje druhou mocninu základu číselné soustavy. A protože naprostá většina známých číslovek je odvozena od desítkového systému, myslím, že bychom slovo tuxa mohli pro číslovku „sto“ (namísto veletuctu) použít.

Násobky stovek se podle zdroje tvoří uvedením další samostatné číslovky: yúyo tuxa (200), nelde tuxë (300); anebo složeninou: yutuxa (200). To, jestli se tuxa dává do množného čísla, či nikoli, je závislé na pravidle, podle něhož je po číslovce 2 jméno v singuláru, kdežto po vyšších v plurálu; ale nevím, jestli toto pravidlo dosud platí.

„Tisíc“ se podle PE14 řekne húmë. To slovo se mi zvukově moc nelíbí, více se mi zamlouvá rekonstruované *mencë, kteréžto někdo vytvořil překladem sindarského meneg- ve jméně Menegroth „Tisíc jeskyní“.

Pro řazení číslovek při vytváření delších výrazů by se dalo použít pravidlo z toho starého zdroje: číslovky se skládají za sebe od nejmenší k největší. Takže např. 95 bychom měli *lempë neterquain.

Tabulka základních číslovek

Předkládám souhrnnou tabulku číslovek, o nichž se zde psalo. Velké množství z nich je dotvořeno, a to nikoli podle jediného správného schématu, pokud vůbec podle správného. Je to jen takový pokus.

kořen	jednotky		řada „plus 10“		řada „krát 10“		řada „krát 100“
MIN, ER	1	min, minë, er	11	minquë	10	quain, quëan	100	tuxa
AT, TAT, ATAT	2	atta	12	yunquë, *rasta	20	*yuquain	200	yutuxa
NEL-ED	3	neldë	13	*nelquë, yunquentë	30	*nelquain	300	*neltuxa
KAN-AT	4	canta	14	*canquë	40	*canquain	400	*cantuxa
LEP-EM	5	lempë	15	lepenquë	50	*lepenquain	500	*lepentuxa
ENEK(W)	6	enquë	16	enenquë	60	*enenquain	600	*enquetuxa
OT-OS	7	otso	17	otoquë	70	*otoquain	700	*ototuxa
TOL-OD, TOL-OT	8	toldo, tolto	18	toloquë	80	*toloquain	800	*tolotuxa
NETER	9	nertë	19	neterquë	90	*neterquain	900	*netertuxa

Jak je vidět, při skládání číslovek „krát 10“ a „krát 100“ se řídím vzory doložených tvarů z řady „plus 10“. Tvary na nel- a can- jsou synkopované, ale tolo- ponechávám bez zkrácení, neboť je to tak doložené a považuji za možné, že toto druhé o se zachovává pod vlivem předcházejícího oto-, kde nelze onu samohlásku jen tak vyšoupnout.

V několika případech bych na úkor přísné systematičnosti asi zavedl libozvučnější tvary. Tak třeba *yuquain „dvacet“ se mi moc nelíbí, dalo by se ale zavést něco jako *yunquain a vloženou nosovku svést na analogii s yunquë. Podobně *ototuxa by se dalo (dle mé osobní lámatyávë) vylepšit vložením s na *otostuxa, nebo dokonce elegantně zkrátit na *ostuxa. *Enquetuxa taky není nic moc (je to jako bychom prostě řekli enquë tuxa), ale nevím, jestli by zkrácení na *entuxa neuhryzlo moc hlásek z kořene. (Zvlášť když je řečeno, že kořen ENEK žádný kratší tvar neměl.)

Jednoslovná označení pro stovky zavádím proto, aby bylo možno číslo vyjádřit jednoznačně. Kupříkladu toldo tuxa by bylo osm set, nebo sto osm? —I když vlastně důslednou pluralizací toho tuxa bychom nejednoznačnost odstranili: toldo tuxa = 108, toldo tuxë = 800; ovšem přináší to ještě otázku, zda množné číslo tuxë podle vzoru přídavných jmen ponechat, nebo nahradit substantivním tuxar, což dle mého názoru ve svém kontextu dává větší smysl.

4. Řadové číslovky

Řadové číslovky vyjadřují pozici v řadě, mají podobu přídavných jmen. O těchto číslovkách v eldarských jazycích se dozvídáme z Vinyar Tengwar 42.

Píše se tam, že v obecné eldarštině se řadová číslovka tvořila příponou -jā přidávanou ke kořeni neobsahujícímu druhý výskyt sundómy. V quenijštině se to projevovalo jako zakončení -ya nebo -ëa. Doložené tvary jsou vypsány v následující tabulce.

kořen	základní		řadová
MIN	1	min, minë	1.	minya
AT, TAT, ATAT	2	atta	2.	tatya, attëa
NEL-ED	3	neldë	3.	nelya, neldëa
KAN-AT	4	canta	4.	cantëa
LEP-EM, LEM-EN	5	lempë, lemen	5.	lempëa, lemenya
ENEK(W)	6	enquë	6.	enquëa
OT-OS	7	otso	7.	otsëa
TOL-OD	8	toldo	8.	toldëa
NET-ER	9	nertë	9.	nertëa
KWAJ-AM	10	quain, quëan	10.	quainëa

Podle tohoto vzoru by číslovky končící na -quë mohly mít řadovou formu na -quëa, -quain na -quainëa a -tuxa na -tuxëa.

5. Zlomky

Řada zlomkových číslovek odvozených od základních 2—12 je vypsána ve VT48. Zlomky se vyjadřují složeninou základní číslovky a kořene SAT „rozdělit, vytyčit“, odkud quenijské asta „díl, část“, jež se samostatně používá obvykle ve smyslu „část roku“, tedy „měsíc“. Ve složeninách se vyskytuje podle jednoho schématu jako -sta, podle druhého jako -sat.

kořen	základní		zlomek
AT, TAT, ATAT	2	atta	1/2	peresta, perta
NEL-ED	3	neldë	1/3	nelesta, neldesta, nelta	nelsat
KAN-AT	4	canta	1/4	canasta, casta	cansat
LEP-EM	5	lempë	1/5	lepesta	lepsat
ENEK(W)	6	enquë	1/6	enquesta
OT-OS	7	otso	1/7	otosta, osta	otsat
TOL-OD	8	toldo	1/8	tolosta, tosta	tolsat
NET-ER	9	nertë	1/9	neresta, nesta	nersat
KWAJ-AM	10	quain, quëan	1/10	caista, ?cast
MIN-KEW	11	minquë	1/11	minquesta
JU-ENEK(W)	12	yunquë	1/12	yunquesta

Povšimněme si několika věcí. Předně výraz pro „polovinu“ není odvozen od kořene „dva“, nýbrž od zcela samostatného PER „rozdělit uprostřed, rozpůlit“ [Et]. Na tom není nic divného, kupříkladu v češtině je to to samé, říkáme třetina, čtvrtina, pětina... ale díl ze dvou stejných je polovina.

Za druhé, tento výpis má desítku od kořene začínajícího na K, narozdíl od většiny ostatních příbuzných slov uvedených ve VT47—48. Pokud bychom chtěli sjednocovat všechno na kořen KWAJAM, přepsali bychom caista na *quaista. Slovo cast je podle mě nějaký patvar, nejspíše slovo nedopsané.

Druhé schéma vyjadřování zlomků (na -sat) není kompletní a produkuje nepříliš libozvučná slova, takže se jím zabývat nebudu.

Podle uvedeného vzoru se od číslovek zakončených na -quë tvoří zlomková forma prostým přidáním přípony -sta, tedy např. *enenquesta „šestnáctina“. Zakončení *-quain v číslovkách vyjadřujících desítky by zřejmě přešlo do tvaru *-quaista. „Setina“ by byla *tuxasta, ovšem to nezní moc hezky. Některé příklady ukazují, že ve zlomkovém tvaru může být z kořene přítomno jen málo (např. v casta jen to ca), takže bychom snad mohli tu setinu zkrátit na *tusta, s ničím se to netluče.

6. Násobné číslovky

Násobné číslovky (to jsou ty, které končí na „-krát“) v žádném pozdějším zdroji, pokud vím, nejsou, a tak nám nezbývá, chceme-li je používat, než se spolehnout na PE14. Ta odvozuje násobné číslovky připojením -llumë, jež má určitě něco společného se slovem lúmë „čas“. Srv. anglické „time“ a „four times“, „five times“ atd. Kromě toho se tam vyskytují krátké tvary eru, yú, nel, can u čísel 1—4. Výraz „jednou“ se tvoří od ER — podobné slovo od MIN znamená „poprvé“.

kořen	základní		násobná
ER	1	er	1×	ellumë
AT, TAT, ATAT	2	atta	2×	yullumë
NEL-ED	3	neldë	3×	neldellumë, nellumë
KAN-AT	4	canta	4×	cantallumë
LEP-EM, LEM-EN	5	lempë, lemen	5×	*lepellumë, *lemellumë
ENEK(W)	6	enquë	6×	enquellumë
OT-OS	7	otso	7×	otsollumë
TOL-OD	8	toldo	8×	*toldollumë, *tollumë
NET-ER	9	nertë	9×	*netellumë
KWAJ-AM	10	quain, quëan	10×	*quëallumë
TUK	100	tuxa	100×	tuxallumë

Výrazy s významem „pětkrát“ jsem aktualizoval z lemillumë, tenkrát Tolkien používal pro „pět“ slovo lemin. Výrazy pro „osmkrát“ a „devětkrát“ jsem dotvořil úplně, v původní tabulce nejsou uvedeny. *Queallumë je náhrada cëallumë na základě novější podoby kořene pro „deset“.

Řadová číslovka yullumë ve druhém řádku využívá jiný kořen než základní: JU místo AT. Ponechal jsem jej i ve slovech „dvacet“ a „dvěstě“ (viz výše). Nejsem si jist, zda je to dostatečně moderní — yúyo namísto atta byl tehdy běžný tvar číslovky „dva“. Ale nový výraz yunquë ukazuje, že kořen JU snad lze ve složených číslovkách použít. Jinak od atta by „dvakrát“ nejspíše bylo prostě *attallumë.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

1

Jede na K:CMS v2.1.1.