Tengwar pro češtinu i slovenštinu

05.02.2011 [09:57], Quen, Písmo, komentováno 0×

1. Uspořádání tabulky

Rozšíření českého pravopisu na československý si nevyžádalo žádné přešupování v tabulce popsané ve starších článcích. Narozdíl od ní se využijí některé znaky, které čeština nepotřebuje (např. krásné písmeno alda pro měkké [ľ]). Základní princip, který spatřuju v obsazení hlásky [ť] na pozici písmene calma a využití celého osmého řádku pro kompletní sadu polozávěrových souhlásek, zůstává zcela beze změny. Budiž tedy shrnuto obsazení jednotlivých řádků a sloupců Fëanorovy tabulky.

Čtyři sady jsou:

1. tincotéma pro souhlásky vyslovované jazykem proti dásni nebo zubům,
2. parmatéma pro souhlásky vyslovované rtem a zuby nebo oběma rty,
3. calmatéma pro souhlásky vyslovované jazykem proti tvrdému patru nebo zadní části dásně,
4. quessetéma pro souhlásky tvořené mezi zadní částí jazyka a měkkým patrem.

Šest stupňů v těchto sadách obsahuje:

1. hlásky neznělé závěrové,
2. jim přesně odpovídající hlásky znělé závěrové,
3. hlásky neznělé úžinové,
4. jim přesně odpovídající hlásky znělé úžinové,
5. hlásky znělé nosové,
6. zbývající slabší hlásky různých způsobů artikulace.

Šestý stupeň by systematicky měl vyjadřovat neznělé nosovky, což dnes už má málokterý jazyk, takže se využívá pro různé zbytky -- dělal to tak i Tolkien, není na tom nic „špatného“. Přídatná písmena zahrnují tři řádky:

1. znělé, plynné souhlásky,
2. souhlásky polozávěrové, které začínají závěrem a pokračují sykavkou,
3. zbývající hlásky.

V prvních dvou skupinách (řádcích číslovaných 7 a 8) se pravidelně střídají hlásky vyjádřené písmeny bez háčku a s háčkem. Osmý řádek má neznělé hlásky na písmenech s jedním obloučkem a znělé na písmenech se dvěma obloučky. Poslední řádek není celý využit a obsahuje spíše hlásky, které se jinam nevešly (jako u jiných módů).

Tolik souhrn, následující oddíly už budou popisovat změny nutné k rozšíření českého pravopisu na československý.

2. Slovenské souhlásky

(I) Asi první, co by člověka napadlo, je potřeba písmene pro slovenské [ľ], které čeština nemá. Jak už bylo řečeno, se zahrnutím této hlásky není vůbec žádný problém -- použije se znak alda. (Slovenština oproti tomu zase nemá [ř] a nevyužila by znak arda.)

(II) Polozávěrovka [dz] je v češtině pouhou výslovnostní variantou [c], a tudíž se znak essë v češtině použije jen ve fonetickém psaní. Ve slovenštině je [dz] však plnohodnotnou hláskou.

(III) Slabikotvorné [r] a [l] ve slovenštině může být dlouhé. To se bez problémů vyjádří vlnovkou pod písmenem, která dlouží či zdvojuje souhláskový zvuk.

(IV) Písmeno „v“ se ve slovenštině na konci uzavřené slabiky vyslovuje jako polosamohláskové [w]. Chce-li někdo tuto výslovnost v pravopise zachytit, nejlépe udělá, když k tomu použije znak vala.

3. Slovenské samohlásky

(V) Slovenština má oproti češtině navíc široké e [æ], které se zapisuje písmenem „ä“. I když se běžně vyslovuje jako obyčejné [e], měla by být možnost jej v pravopise odlišit. Pro tento účel lze použít tehtu „obrácené a“, neboť stejný znak Tolkien použil pro [æ] v angličtině. Ostatní samohláskové tehty zůstávají stejné včetně možnosti odlišit v psaní tvrdé y od měkkého. V tabulce jsou samohlásky nadepsány nad nosiči, ale pokud to jde, tak se samozřejmě píšou nad tengwy.

4. Slovenské dvojhlásky

Dvojhláska je dvojice samohlásek, které se vyslovují s plynulým přechodem v jediné slabice. (Jedna samohláska se při tom poněkud ohne a získá spíše polosamohláskový charakter.) Slovenština má oproti češtině navíc čtyři dvojhlásky: [uo], [ia], [ie] a [iu].

(VI) Dvojhláska [uo] = „ô“ by se dala psát samostatnou tehtou, takzvaným overtwistem. Tímto přiřazením je odlehčeno české otázce, zda značit [ou] tímto overtwistem, nebo obrácenou sekvencí, a když overtwistem, tak jak k tomu přijdou podobné dvojhlásky [au] a [eu], že by neměly vlastní tehtu. Všechny tři dvojhlásky, jejichž základem je [u] na druhé pozici, se budou značit obrácenou sekvencí s tehtou nad znakem úrë, které symbolizuje zaokrouhlené rty. Pro [uo] pak zbyde overtwist.

(VII) U dvojhlásek [ia], [ie] a [iu] může být první složka, totiž [i] ohnuté do [j], reprezentováno dvojtečkou pod písmenem, druhá složka pak obyčejnou tehtou nad dotčenou souhláskovou tengwou. Stejnou grafiku používám v českém „bě“, „pě“, „vě“, „fě“, „mě“, což není třeba měnit, dvojtečku lze použít pro obojí. Věra jako Viera. Jen je třeba dát pozor u skupiny „mě“, která se v současné spisovné češtině vyslovuje [mňe], nikoli [mje]. Kdo neklade důraz na přesné fonetické psaní, může skupinu malta+dvojtečka+e používat pro české „mě“ i slovenské „mie“, nedorozumění tím nezpůsobí; kdo chce přesně zapsat výslovnost, napíše „mě“ jako m-ňe.

Závěr

Celá tabulka, která zahrnuje společný československý pravopis, je znázorněna v přiloženém PDF souboru. Do stejných tabulek hodlám časem zapisovat i ostatní pravopisné módy, které znám.

Tabulka tengwar pro češtinu a slovenštinu (únor 2011), 1 strana A4, 400 kB

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

Jede na K:CMS v2.1.1.