Sekce » Gramatika

Posledně jsem psal o odvozování slov z kořenů, a bylo řečeno, že při postupu od staroeldarských kořenů k hotovým slovům je zapotřebí aplikovat hláskové změny. V tomto článku shrnuji jednu část hláskových změn -- změny počátečních souhlásek v quenijštině i sindarštině.

Když se chci dozvědět něco z eldarské slovní zásoby, která se nám po Tolkienovi dochovala, podívám se do slovníku. Když ale potřebuju slovo, které Tolkien nikde nenapsal, použiju kořenovník. Mám pocit, že dlužím nějaký návod k tomu, jak s kořenovníkem zacházet a co z něj lze vytřískat. Tento článek ukazuje jakýsi úvod a jeden jednoduchý způsob odvozování -- připojování přípony s původně dlouhou koncovou samohláskou ke dvousouhláskovému kořeni bez zesilování a variací.

Dalším pádem, který quenijština používá, je dativ. Docela přesně odpovídá českému dativu, třetímu pádu. Vyjadřuje ve větě nepřímý předmět, tedy objekt, kterého se děj vyjádřený přísudkem nějak týká. Zde uvádím seznam příkladů použití quenijského dativu v Tolkienových textech s jakýms takýms roztříděním podle významu (a bez důrazu na použité koncovky a lexikální záležitosti).

Genitiv je v češtině pád druhý, na který se ptáme „koho, čeho“. Quenijské použití se od českého příliš neliší. Quenijština však má ještě jeden pád podobné funkce (totiž posesiv či „adjektivní pád“), a proto je vhodné znát použití quenijského genitivu přesněji než podle české pádové otázky. Tento článek obsahuje roztříděný soupis příkladů použití tohoto pádu v Tolkienových textech.

Toto je první článek ze série, kterou se vracím k příkladům skloňování v quenijštině, jež jsem si před časem vypsal ze všech Tolkienových textů, co mi přišly pod ruku. Výpisky jsem začal třídit podle funkcí a komentovat a postupně je budu dávat sem. První část se věnuje pádům, které nepřibírají žádné zvláštní pádové koncovky.

Tento článek se zabývá rozborem doložených quenijských sloves v rozkazovacím způsobu (imperativu) a formulací gramatických pravidel pro jejich tvoření. Nejdůležitějším pramenem jsou Tolkienovy překlady modliteb, které byly publikovány v roce 2002 ve Vinyar Tengwar 43 a 44, neboť v modlitbách se to imperativními slovesy jen hemží. (VT43 jsou volně ke stažení na stránkách Elvish Linguistic Fellowship.)

Všeobecně lze říci, že morfém rozkazovacího způsobu má tvar a či á a používá se několika způsoby: připojuje se jako koncovka ke slovesu, nebo stojí jako částice před ním; v negativní formě se spojuje s částicí la nebo va.

U některých podstatných jmen nacházíme ve slovníku kromě základní podoby i množné číslo nebo jiný tvar, který ukazuje, že se slovo při skloňování nějak mění. Například

oron „hora“, 3. p. oronten,
feren „buk“, mn. č. ferni.

Člověku, jenž se učí quenijsky, ze začátku patrně stačí nazvat takové slovo ve skloňování nepravidelným a zapamatovat si, jak se odlišuje od „pravidelného“ tvaru. Věnujeme-li se ale této záležitosti důkladněji, zjistíme, že její podstatou jsou t. zv. kmeny podstatných jmen.

Tento článek se zabývá způsoby tvoření minulého času u quenijských sloves, a to podle pramenů z pozdější doby. Aneb: nejsou zde zahrnuty zvláštnosti, jež se nevyskytují mimo Qenya Lexicon a podobné písemnosti. Ty budou popsány v samostatném článku v sérii Qenyaqetsa envinyanta.

Problém tvoření minulého času rozložme do tří kroků:

1. vymezení gramatických typů (tříd) quenijských sloves,
2. nalezení a popis všech prostředků tvorby minulého času bez ohledu na „pravidelnost“ jejich použití,
3. hledání zákonitostí, podle nichž se u jednotlivých sloves vypsané prostředky používají.