Úprava sloves z QL
08.08.2010 [21:08], Quen, Qenya Lexicon, komentováno 0×
Zde se budeme zabývat slovesnými tvary uvedenými v Qenya Lexiconu, jež jsou z pohledu pozdější quenijštiny neobvyklé a jež v její gramatice mohou působit obtíže. Zvláště se jedná o tvoření minulého času: tento článek byl ve své původní podobě spojen s textem Minulý čas quenijských sloves.
1. Slovesa typu „silt-“
Mám-li se přesně vyjádřit, jedná se o slovesa odvozená z kořenů se slabikotvornými souhláskami (jenže to je na nadpis moc dlouhé). Podrobněji se o takových kořenech dozvíte v samostatném článku. O slovesa jako silt-, sulp- [QL] zakopáváme zejména při tvoření minulého času. Podle QL je totiž jejich minulý čas vyjádřen změnou sundómy, což Tolkien určitě zrušil (salte, salpe). Ovšem chceme-li použít normální způsob (-në), narážíme na to, že na konci napsaného kmene už jsou dvě souhlásky a třetí se tam prostě už nevejde.
Vešla by se, kdybychom obnovili druhou samohlásku. Přijmeme-li úpravu SLTL >> SILIT, můžeme — podobně jako u „polosilného“ minulého času odvozených sloves — utvořit *sil(i)t- — *sil(i)ntē > Q *silintë.
Já se však domnívám, že lepší by bylo takováto slovesa přepsat — doplnit na konec samohlásku a nakládat s nimi jako se slovesy odvozenými. Tedy silt- „přesívat“ >> silta-, od toho pak lze jednoduše min. č. siltanë.
Nevšiml jsem si totiž, že by od trojsouhláskového kořene Tolkien byl někdy utvořil základní sloveso — vždy je tam přípona:
PHALAS — *phalas-tā > Q falasta- „pěnit“ [MC]
TALAT — *tal(a)t-ā > Q talta- „sesouvat se, hroutit se“ [Et]
V jednom případě je dokonce doložena úprava, jakou jsem navrhnul:
LLTL — lilt- „tančit“ [QL] >> LILT — lilta- téhož významu [Et]
2. Slovesa typu „lopo-“
Na počátku stál problém, jak časovat sloveso, jehož kmen končí na -o. Třeba zmíněné lopo- „cválat, běžet“ [QL]. Žádné o-kmeny z pozdějších zdrojů neznáme, většina kmenů končí na -a a sem tam některý na -u. Tak jsem hledal v QL, jestli nenajdu nějakou nápovědu. Nenašel. Ale našel jsem něco jiného, co mě přivedlo k názoru, že lopo- vůbec nebylo myšleno jako o-kmen. Že nesrovnalost mezi starým a novým je na jiné rovině.
V QL se často nacházejí krátká slovesa končící na samohlásku, jež je shodná se sundómou. Je to u všech pěti samohlásek, např. piri- „točit, příst“, neme- „šít“, lapa- „ovíjet“, lopo- „cválat“, pulu- „dmout se“. Není u nich patrná žádná přípona; je-li uveden tvar minulého času, napsaná koncová samohláska se v něm nijak neprojevuje.
Při bádání v QL je dobré všímat si nejen toho, co v tom slovníku je, ale i toho, co v něm není. Procházel jsem jej od začátku a nenacházel jsem jediné sloveso psané jako kmen končící na souhlásku (mimo kořeny se slabikotvornými souhláskami, to je jiný případ). Všude samé kala-, lava-. Nebo v 1./3. osobě: hatin, hepin. Pak zase u písmene M byla skoro všechna krátká slovesa bez koncové samohlásky: mak-, mal-, mas-. Já si prostě myslím, že to jsou jen různé způsoby zápisu jednoho a téhož, totiž základních, bezpříponových sloves.
Ještě přidám jeden příklad:
NAKA — naka- „kousat“ [QL] >> NAK — nak- téhož významu [Et]
Proto bych prostě takováto slovesa o jejich koncové samohlásky připravil. Všechna. To jest i ta, která končí na a nebo u, a tedy by mohla být zahrnuta mezi a-kmeny, resp. u-kmeny.
3. Slovesa typu „ulto-“
Několik sloves je zřejmě z kořenů odvozeno příponou -to. Protože takovou příponu „moderní“ quenijština nezná (a jak by byl od toho přítomný čas? ultoa?), navrhuju ji změnit na známé -ta. Koneckonců máme přinejmenším jeden případ, kde tak učinil i Tolkien:
ORO — orto- „zvedat“ [QL] >> OR — orta- téhož významu [Et]
4. Slovesa typu „miq-“
Tento odstavec neřeší žádný problém, spíše jej představuje a stěžuje si na něj.
Už v článku o aktualizaci souhlásek ve starých „qenijských“ kořenech jsem vyslovil pochybnost o kořenech jako MIQI, jejichž druhou souhláskou je Q = KW. Vypadají divně, ale ve většině odvozených slov nečiní potíže; ovšem činí potíže u základních sloves. Tak třeba sloveso „líbat“, miq-. (Tak psáno v QL, my bychom to psali nejspíše miqu- či mikw- — je to úplně to samé.) Jak by byl minulý čas? Asi minquë, vkládáme nosovku před koncovou souhlásku — qu se považuje za jedinou, nijak se netrhá.
Ovšem co s budoucím časem? Zkusíme připojit -uva (nic jiného nám ani nezbývá). Tedy miqu-uva = miquuva. Hle, co je to za patvar? Ta dvě u nelze komprimovat v jedno, neboť první je součástí toho qu — lépe se to chápe, napíšeme-li to jako mikwuva. Neznám quenijské ani žádné jiné slovo, které by obsahovalo hláskovou skupinu [kwu].
A přitom každý zná a asi i někdy použil větičku auta miquva orco! A nikomu to nepřišlo divné? ;) —A vůbec, stejně si myslím, že je to nešikovně řečeno a že lepší by bylo dát tam dativ gerundia: auta miquien orco.
Je tu proto taková spekulace, zda by se to celé nedalo nahradit u-kmenem *micu-. Je přece nicu-, 3. os. niquë „mrzne“ [WJ]. Nemohl by to být ten samý vzor? Tuhle otázku mám pořád rozpracovanou, potřebuju nejdřív nastudovat všechno o u-kořenech, bohužel jsem toho nenašel moc a k časování u-kmenů nemáme moc příkladů...
5. Minulý čas na „-inë“
Obvyklá quenijská koncovka minulého času je -në. Většina sloves odvozených příponou -ya má v QL minulý čas zakončený na -inë. Některé případy, např. tintya- — tintinë, lze vysvětlit tak, že sloveso pozbyde přípony (jako u silného časování) a k němu se koncovka -në připojí přes samohlásku -i-. Thorsten Renk ve svém článku Quenya Past Tense to popisuje jinak: zcela se odpojí pouze koncové -a a polosamohláska y se změní na i; pak se připojí obvyklá koncovka.
Některá slovesa mají v minulém čase dokonce ještě delší zakončení, a to -sinë nebo -tinë, přičemž koncová souhláska kořene se může změnit:
queletya- (QELE) „hnít“ — quelexinë
mauya- (MAWA) „plakat“ — mausinë
tenya- (TENE) „cítit, dotýkat se“ — tentinë
To bych vysvětlil podobně. Odpojí se přípona -ya a koncovka minulého času -në se připojí přes rozšíření -si- nebo -ti-; koncová souhláska kořene se přizpůsobí v rámci pravidelných hláskových změn. Například první z uvedených sloves, queletya-, je dle mého názoru odvozena od rozšířeného kořene KWELEK jakožto *kwelek-jā. Skupina kj se pravidelně mění na tj; avšak ke změně k > t před s není důvod, proto *kwelek-si-nē > quelexinë.
T. Renk to vysvětluje jinak — odpojí se koncové -a, polosamohláska y se mění na i a před ním proběhne nějaká blíže nespecifikovaná hlásková změna. Není mi ale jasné, co je např. to n > nt (viz tenya-) za „consonant shift“. Možná to tak fungovalo v době, kdy Tolkien QL psal, a Renkovo vysvětlení je správné podle toho starého systému — nevím. Ovšem z hlediska aktuální quenijské gramatiky považuju tu svoji teorii za výhodnější.
Ukazuje, že lze tento starý minulý čas v rámci moderní gramatiky vcelku snadno popsat — není zásadně odlišný a lze jej postavit vedle ostatních známých způsobů. Ovšem žádný pozdější zdroj, pokud vím, minulý čas na -inë nepoužívá; ani žádný podobný způsob, kde by se mezi kmen a koncovku vkládalo něco, co nemá svůj původ v kmeni samotném. Proto si myslím, že bez tohoto minulého času bychom se mohli obejít. Užijme své „mozkové kapacity“ raději k porozumění polosilným minulým časům a podobným pochoutkám z pozdějších zdrojů. ;-)