Tvoření slov z kořenů – část první

03.02.2012 [22:13], Quen, Gramatika, komentováno 1×

Úvod

Kořenovník je seznam eldarských etymologických kořenů, jež jsou důležitou součástí Tolkienova jazykotvorného díla. Tolkienovy elfí jazyky nejsou totiž neživé a neměnné jako třeba esperanto, nýbrž mají k sobě svůj vývoj, mají historii, jež zapadá do silmarillionské historie Eldalië. Víme, že na počátku u Vod Probuzení hovořili všichni Quendi společným jazykem, který se nazývá prvotní elfštinou. V této fázi jazyk nebyl zapisován -- psát se začlo až později. Staré podoby elfích jazyků tudíž nebyly dochovány přímo, nýbrž byly jazykovědci rekonstruovány. Při tom měli eldarští jazykovědci před dnešními smrtelníky tu výhodu, že kromě dnes používaných metod (zejm. srovnávání příbuzných jazyků) mohli využít vlastní paměť -- v té době určitě žili mnozí, kteří pamatovali Cuiviénen a snad si vzpomněli i na podobu slov, která tehdy používali.

Etymologické kořeny jsou výsledkem takové rekonstrukce. Jsou to základy, od nichž lze postupem variací, odvozování a hláskových změn odvodit slova nejen v quenijštině, ale i v ostatních elfích jazycích. Výsledek pak závisí na podobě tohoto postupu -- a asi hlavně na těch hláskových změnách. Mnohá slova z různých jazyků mají stejný tvar kořene, stejné předpony a přípony, a liší se jen tím, jak se v průběhu odděleného vývoje v ústech mluvčích omlely. Příkladem je vývoj primitivního awā-da = ablativní "pryč" [WJ]:

awā-da > *awad > stará quenijština *oad > *oaz > noldorská quenijština oar,
awā-da > *awad > stará quenijština *oad > ve vanyarské quenijštině zůstalo *oaz,
awā-da > *awad > amanská telerijština avad,
awā-da > *awad > *awd = aud v sindarštině.

Nelze tvrdit, že přesně přes tyto tvary vývoj skutečně šel. Však je Tolkien sám zapisoval s hvězdičkami jakožto rekonstruované, nedoložené tvary. Avšak pro ten účel, abychom si přihotovili potřebná slova, na tom nezáleží. Stejný postup můžeme použít pro tvoření nových slov; výsledkem pak budou slova, která nejsou sice "genuine Tolkien", ale zapadají správně nejen do konkrétního jazyka (např. jeho hláskosloví), nýbrž do celé struktury elfích jazyků.

Odvozování podstatných jmen od dvojsouhláskových kořenů

Začnu jedním z nejjednodušších způsobů tvorby slov z kořenů: odvozováním podstatných jmen příponami od dvojsouhláskových kořenů. Vezmu kořen v té podobě, v jaké je zapsán v kořenovníku, a přidám na konec příponu, kterou znám z nějakého jiného slova. Kupříkladu bych chtěl přeložit do quenijštiny slovo "hmoždíř". To ve slovníku není. Ale dalo by se odvodit třeba od slovesa "drtit". Je to ve slovníku? Je -- slovesný kmen zní mal-, a vidím (přinejmenším ve svém slovníku :)), že slovo je odvozeno od kořene MAL¹. (Číslice slouží k odlišení od druhého, stejně znějícího kořene.) Podívám se do kořenovníku na heslo MAL¹. Význam kořene se uvádí jako "drtit, mačkat", čili se hodí. Použiju příponu -mā, která se už ve starém elfím jazyce používala pro podstatné jména, především věci. Výsledkem je staroeldarské *malmā.

Dále je potřeba upravit slovo podle hláskových změn vedoucích k (pozdní noldorské) quenijštině. Z nich se tohoto slova týká jediná -- krácení koncové samohlásky. V quenijštině tedy bude slovo znít *malma. Takto znějící slovo ještě ve známé slovní zásobě není -- nebude se s ničím tlouct, takže ho můžu použít.

A teď se zřejmě zeptáte, k čemu to šaškování s kořeny a historickými slovy, když stačilo vzít sloveso mal-, připojit k němu příponu -ma a získat hotové quenijské slovo malma. Odpověď je:

1) Ze stejného staroeldarského tvaru si můžu jinými hláskovými změnami třeba odvodit totéž slovo v sindarštině. Tam se koncová samohláska nejen krátí, ale mizí docela, a předcházející m se změní na v (zapisováno v latince písmenem f). Výsledkem je *malf, vyslovováno /malv/.

2) U uvedeného příkladu jsem měl štěstí, že souhlásky, které se dostaly vedle sebe (l--m), tak můžou v quenijštině zůstat. Taky by se mohlo stát, že bude potřeba provést nějakou další hláskovou změnu. Třeba kdyby se mi hodil quenijský výraz pro "závaží". Použiju kořen LUG¹ (odkud lunga = "těžký"), přidám -mā, výsledkem je *lugmā. Zde je třeba kromě krácení koncového ā změnit skupinu gm na ngw -- hotové slovo tedy zní *lungwa.

Podobně na tom budeme při odvozování jiných podstatných jmen, při němž vycházíme z dvojsouhláskových kořenů a používáme příponu tvořenou souhláskou a dlouhou samohláskou. Další takové přípony zahrnují:

-dā pro předmět nebo výsledek činnosti: mbas-dā co je upečeno = "chleba" (Q masta), jul-dā co je vypito = "doušek" (Q yulda) [PE17];

-mē nejčastěji pro abstrakta, podstatná jména vyjadřující činnosti: nil-mē "přátelství" (Q nilmë), khor-mē "naléhání, naléhavost" (Q hormë), lab-mē "používání jazyka (v ústech)" = "jazyk (řeč)" (Q lambë); může být přeneseno i na konkrétní věc: tel-mē "přikrytí" > "kryt, kápě" (Q telmë);

-mō pro jména označující osoby: ñgol-mō "učenec" (Q ñolmo), ser-mō "přítel" (Q sermo -- toto slovo nepoužívám, ale jako příklad se hodí);

-rē pro abstrakta jako např. aj-rē "posvátnost" (Q airë) nebo jména významem hromadná -- taw-rē "les" (Q taurë), nō-rē "příbuzenstvo, velká skupina lidí se společnými předky" > "lid" (Q nórë, splynulo s výrazem pro zemi, území).

Po složení slova je třeba provést hláskové změny, a to

• krácení koncové samohlásky,
• změnu souhláskové skupiny, která vznikla na švu kořene a přípony (je-li třeba),
• změnu počáteční souhlásky slova (je-li třeba), stejně jako u příbuzných slov.

Což pro mě znamená, že bych měl dodat nějaký rozsáhlejší seznam použitelných přípon a tabulku hláskových změn. Takže už je mi jasné, co psát v dalším pokračování. I když je i spousta dalších způsobů odvozování, např. s dloužením kořenové samohlásky nebo s úplnou redukcí koncové krátké samohlásky. Nemluvě o zesilování nebo variaci hlásek v kořenech...

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

1