Quenijské skloňování 3: Dativ
18.03.2011 [22:15], Quen, Gramatika, komentováno 0×
Dalším pádem, který quenijština používá, je dativ. Docela přesně odpovídá českému dativu, třetímu pádu. Vyjadřuje ve větě nepřímý předmět, tedy objekt, kterého se děj vyjádřený přísudkem nějak týká. Zde uvádím seznam příkladů použití quenijského dativu v Tolkienových textech s jakýms takýms roztříděním podle významu (a bez důrazu na použité koncovky a lexikální záležitosti).
Typickým použitím dativu je vazba „dát někomu něco“, samotný název pádu je od latinského ekvivalentu slovesa „dát“ i odvozen. V quenijštině je dativ příbuzný pádu allativnímu, který vyjadřuje směr k někomu či něčemu. Význam je velmi podobný, v některých případech snad lze tyto dva pády volně zaměnit. Příbuznost je i etymologická, koncovky obou pádů vznikly z částice či záložky (a)na, jež má význam „k, na, směrem k“. A s ní je vlastně příbuzné i sloveso anta- „dát“.
Quenijský dativ je poměrně bezproblémovým pádem. Do češtiny jej překládáme obvykle jednoduše třetím pádem, anebo čtvrtým pádem po předložce „pro“.
1. Dativ prostý
Do této skupiny řadím příklady takového použití, kde se někomu něco dává, přisuzuje nebo určuje.
alyë anta men mastamma „dej nám náš chléb“ [VT43]
ilyain antalto annar „všem dali dary“ [LR]
man antáva nin Ilúvatar „co mi dá Ilúvatar“ [LR]
antanen parma sen(na) „dal jsem mu knihu“ [PE17] -- podle tohoto příkladu zřejmě lze po slovese anta- použít jak krátkou (dativní), tak dlouhou (allativní) koncovku.
antanë nin(na) „dal mi“ [PE17] -- další příklad téhož. Je součástí poznámky, která říká: „po slově ‚dát‘ je dativ, ale v quenijštině se používá -nna“. A přitom hned následuje tento příklad, kde je na v závorce, čímž se naznačuje, že i dativní koncovka může být.
Elainen tárin periandion ar meldenya anyáran „Elaine, hobití královně a mé dávné přítelkyni“ (věnování) [VT49]. Hle, tato věta dokládá pravidlo „posledního skloňovatelného slova“: stojí tu meldenya anyáran, nikoli **meldenyan anyára.
alcar i ataren „sláva Otci“, i yondon „Synovi“, i airefëan „Duchu Svatému“ [VT44]
alcar na Erun „sláva budiž Bohu“, rainë i hínin „pokoj dětem [Ilúvatarovým]“ [VT44]
órenya quetë nin, órenya quéta nin „mé srdce mi říká“ [VT41]
2. Dativ prospěchu/škody
Tohle latiníci nazývají dativus commodi/incommodi (nevím, jak je to hezky česky) a je to funkce dativu vyjadřující, že se něco dělá pro někoho, k jeho prospěchu či užitku -- či naopak k něčí škodě.
man i yulma nin enquantuva „kdo mi znovu číši naplní“ [LotR]
ámen apsenë úcaremmar „odpusť nám naše hříchy“ [VT43] -- prvek á prefixnutý k dativnímu zájmenu je rozkazovací částice; jiná verze modlitby používá sloveso avatyar- a zájmeno nestojí v dativu, nýbrž v ablativu.
emmë apsenet tien, i úcarer emmen „my je [= ty hříchy] odpouštíme těm, kteří činí zlo nám“ [VT43]
Ilu cárë eldain a fírimoin „stvořil Svět pro elfy a smrtelníky“ [LR]
cárielto eldain Isil, hildin Úr-anar „udělali pro elfy Měsíc, pro lidi planoucí Slunce“ [LR]
3. Dativ „subjektivní“
V některých případech dativ vyjadřuje omezení platnosti nějakého jevu na nějaký subjekt.
nás mára nin doslova „je to pro mě dobré“, což se používá ve smyslu „líbí se mi to“, „mám to rád“ [PE17]
nuruhuinë mel-lumna „stín smrti [je] pro nás tíživý“ [LR] -- slovo mel bych si vyložil jako men, dativ od zájmena me, jehož koncová souhláska se přizpůsobila počáteční hlásce následujícího slova.
ecë nin carë sa „mohu to udělat“ [VT49]; do češtiny to překládáme větou, kde dotyčné slovo je podmětem, takže se tam dativ neobjeví. Tato vazba ale doslova znamená „je-možné pro mě udělat to“. Samotné ecë vyjadřuje existenci možnosti, nin však upřesňuje, že tu možnost mám já.
4. Dativ pro vyjádření účelu
V tomto použití je doložen jediný příklad, který je však dostatečně komentovaný. Z něj odvozujeme pravidlo pro vyjadřování vedlejších vět účelových. V dativu stojí podstatné jméno slovesné či gerundium (tj. tvar zakončený –ië) a tím vyjadřuje, že činnost vyjádřená slovesem je účelem jiného slovesa.
vanda sina termaruva alcar enyalien „tato přísaha vytrvá k připomenutí slávy = aby připomínala slávu“ [UT]. Sloveso zní enyal-, gerundium enyalië. Všimněme si, že zatímco v češtině předmět („sláva“) při druhém vyjádření přechází do genitivu („připomenutí slávy“), v quenijštině zůstává v akuzativu (alcar enyalië, nikoli **alcaro enyalië).
5. Dativ posesivní
V některých jazycích plní dativ též funkci posesivní, to jest účastní se vazby nahrazující sloveso „mít“. Tolkien určitě znal latinské mihi est „já mám“, doslova „mně je“. V quenijštině neznám žádný příklad, kde by se takováto konstrukce použila. Nápovědy ale naznačují, že opisování slovesa „mít“ nemusí být quenijštině až tak cizí, a vazba s dativem je jedna z možností vyjádření.
Máme přivlastňovací zájmena ninya „můj“ a menya „náš“. Ty lze vyložit právě jako adjektivní odvození obvyklou příponou -ya od dativních tvarů nezávislých zájmen (nin a men). Pokud je tento výklad správný (třebaže jej Tolkien ve známých textech neuvedl), je v quenijštině spojitost mezi dativním pádem a přivlastňovacím významem a vzniká určitá pravděpodobnost, že sloveso „mít“ by se dalo opsat dativní konstrukcí.