Nortalë Oroméva

10.08.2012 [21:35], Quen, Básně, komentováno 9×

Poté, co byly středozemské lampy zbořeny, přesídlili Valar do Západní říše a rozsvítili tam Dva Stromy. Ve Středozemi však žádný světelný zdroj nezanechali, jen nad ní Varda vytvořila hvězdy. Tak byla tma. Nebyla to sama o sobě nějaká zlá tma -- bylo to hvězdnaté šero, jaké si Eldar tak zamilovali. V tomto prostředí se ale objevovaly Melkorovy zlé stíny a temní tvorové, kteří courali po Středozemi a vyhlíželi, kde se teda ty Děti Ilúvatarovi objeví.

Do šeré Středozemě přicházel i Oromë. Vlastně přijížděl -- hnal se na svém oři jménem Nahar, troubil na roh a lovil nečistá zvířata. Tak o tom je tahle báseň. Obsah je opět místy podřízen zvuku, tak, aby tam bylo co nejvíc r, m a n a sem tam nějaká aliterace. První verš refrénu je pozůstatkem z doby, kdy jsem měl představu, že to celé bude založené na jakési aliteraci, ne však počátečních hlásek slov, nýbrž počátečních hlásek přízvučných slabik (mairu mána rómenna mína).

Quenijský text:

1. Tínar tinwi ter lorna lómë,
tírar quildë or nulla nómë.
Coivië vinya sinna lóra
hrestass’ ailinwa esselóra.
Sí nan tana nórenna laira
roquen rípa númello haira.

R. Mairu mána rómenna mína,
roquen alcarin rilmanen rína
larca ve vailë, ramyala norta,
róma taur’ antoryann’ amorta.

2. Lumbulë ilya-untúpala
ehtinen hyára vëa Vala.
Rocco valya númessë nóna
orna nóra nórenna róna.
Aica ar linta, lopë ar halta,
ninquita palan, silmenen calta.

R. Mairu mána ...

3. Úvanimoron mornë cantar
haldë laimessë voro vantar.
Írë nan rambë terë i taurë,
ormenen autar, turë te caurë.
Urqui rúcala lastar i láma
írë Oromë rómanen ráma.

R. Mairu mána ...

Hrubý překlad:

1. Hvězdy se třpytí spící nocí, / střeží klid nad ztemnělým místem. / Nový život dosud dříme / na pobřeží bezejmenného jezera. / Teď však se do té stinné země / žene jezdec z dalekého západu. //

R. Požehnaný oř míří na východ, / jezdec korunovaný nádhernou září / jede rychle jako vítr, jako když letí, / pozvedá ke svým ústům mocný roh. //

2. Stín, jenž vše zakrývá, / kopím roztíná mužný Vala. / Božský kůň zrozený na západě / spěšně běží do východní země. / Strašný a rychlý, cválá a skáče, / vůkol září bělostí, stříbrným světlem svítí. //

R. Požehnaný oř (atd.) //

3. Černé tvary oblud / skryty ve stínech pořád chodí. / Když ale troubení pronikne lesem, / ve spěchu se ztratí, ovládne je strach. / Skřeti se strachem / poslouchají ten zvuk, / když Oromë troubí na roh. //

R. Požehnaný oř (atd.) //

Poznámky:

coivië: život [VT49]. Této podobě bych dal, v rámci rozlišování kořenů KOJ a KUJ přednost před cuivië, doloženého jinde.
sinna: dosud, zatím. Můj výmysl. Zamýšleno jako allativ k sí „teď“.
hrestass’ = hrestassë
esselóra: prvek -lóra je doložen ve VT45, je příbuzný s ablativním prvkem lo a připadá mi lepší než staré -viltë/-valta [QL]. Bezejmenným jezerem mám na mysli Cuiviénen, který však v té době ještě toto jméno nenesl, protože mu ho neměl kdo dát.
norta: jet na zvířeti. Užitečné slovo z PE17. Dopravní prostředek je v přímém předmětu, neboť sloveso znamená vlastně „hnát, uvádět v běh (koho, co)“.
taur’ antoryann’ amorta = taura antoryanna amorta

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

1