Kořeny se slabikotvornými souhláskami

02.08.2010 [13:21], Quen, Qenya Lexicon, komentováno 1×

1. Slabikotvorné souhlásky v quenijštině

V quenijštině se slabikotvorné souhlásky nevyskytují. Dříve ale — z hlediska vnitřního i vnějšího vývoje — se vyskytovaly. Známým příkladem je přípona -la, jejíž koncové krátké a se v obecné eldarštině ztrácelo. Zůstávalo tak na konci slova slabikotvorné l. Později se před ním obejvila samohláska i, čímž vznikla „plnohodnotná“ slabika [Et]. Přípona tedy v moderní quenijštině zní -il; používá se zejména k tvoření podstatných jmen označujících předměty, nástroje:

makla „meč“ (MAK) [Et] > *makl > Q macil,
tekla „pero“ (TEK) [Et] > *tekl > Q tecil.

Některá slova z Qenya Lexiconu ale slabikotvorné souhlásky obsahují i v „hotové“ quenijské podobě. Není jich mnoho a lze si s nimi poradit. Jedná se vesměs o případy podobné tomu, co jsem popsal v předchozím odstavci. Slova, která potřebujeme, upravujeme vložením samohlásky:

matl „jídlo, potrava“ (MAT) [QL] >> *matil,
petl „kladivo“ (PET) [QL] >> *petil.

2. Potíže s kořeny z QL

Kromě toho se v QL vyskytují kořeny, v nichž se na místě sundómy (kořenové samohlásky) vyskytuje slabikotvorná souhláska. V průběhu vývoje jazyka se tyto souhlásky vokalizovaly (přibíraly samohlásky), takže v quenijských slovech již nejsou slabikotvorné a tato slova samotná tedy úpravu nevyždaují. Avšak jsme-li náročnější (a to já jsem ;) a chceme-li stará slova z QL začlenit do nového jazyka i s etymologickými souvislostmi, musíme upravit kořeny.

Na místě sundómy se mohou vyskytnout souhlásky L, M, N, R, S. Zpravidla se zapisují s tečkou pod písmenem, ale to v HTML neumím. Vokalizují se různě, rozdíly jsou i v odvozeninách téhož kořene a někdy dokonce v přítomném a minulém čase téhož slovesa:

SLPL > sulp- „lízat, srkat“ (min. č. salpe), sulpa „polévka“, salpa „mísa“,
HLKL > helka „ledový“, hilkin „mrzne“, halkin „zmrzlý“,
NRŘR > narda- „vonět“, nardile „vůně“.

Tyto údaje jsem opsal beze změn. Zájmenná koncovka -in dříve vyznačovala třetí osobu. Písmeno Ř v kořeni značí nejspíše prostě R vyvinuté ze staršího Ð a obvykle ho aktualizuju jako D.

Co tedy udělat s těmi kořeny? Hledejme takové tvary kořenů, z nichž by se podle „nových pravidel“ odvodila vypsaná slova. Dle mého mínění by to byly trojsouhláskové kořeny obsahující všechny souhlásky starého kořene, vyplněné samohláskami podle jednotlivých vokalizací. Vývoj uvedených slov by bylo možno rekonstruovat takto:

salpa < *salapā < kořen SALAP,
helka < *χelekā/*3elekā (počáteční hláska nejistá) < kořen KHELEK/*3ELEK,
narda- < *naradā < kořen *NARAD.

Jak je vidět, ve všech případech si vystačíme se synkopou (vypuštěním druhé ze dvou stejných krátkých samohlásek ve slabikách po sobě jdoucích). Další změny (počáteční souhláska, krácení koncové dlouhé samohlásky) již nesouvisí s charakterem kořene.

Na správnost této metody aktualizace starých kořenů ukazuje i několik údajů v novějších pramenech. Tolkien to totiž dělal stejně:

SALAP „vylizovat“ [Et]: salpa-,
KHELEK „led“ [Et]: helca, helcë (zde Etymologie upřesňují i původní podobu počáteční souhlásky).

Je tu ale jedna potíž. Museli bychom vytvořit tolik variant kořene, kolik je různých vokalizací slov. U kořenů s jedinou známou vokalizací (např. NRŘR >> *NARAD) není problém, ale v některých případech by varianty byly dvě (SLPL) či tři (HLKL). Takové samohláskové obměňování kořenů jen kvůli několika blízce příbuzným slovům v pozdějších zdrojích není běžné. Případy, kdy se změnou samohlásky vyjadřuje minulý čas, jsou zcela nemyslitelné — tam by bylo schůdnější použít některé z pravidelnějších časování.

3. Možnosti řešení

Náš přístup může být tedy následující:

1. Stará slova nepotřebujeme plně začleňovat do nového pořádku, stačí nám, že sama o sobě jsou použitelná.
   • Tedy není co řešit.
2. Nebo chceme aktualizovat kromě slov i kořeny. Potom
   • vytvoříme varianty kořene pro každou vokalizaci, nebo
   • vytvoříme jen jednu variantu a
     • slov s jinými samohláskami (jsou-li takové) se zřekneme, anebo
     • je vytvoříme znova od aktualizovaných kořenů.

Mně je asi nejbližší ta poslední varianta. Ve všech případech, které znám, vytvořil Tolkien místo starého souhláskového kořene kořen jediný. Tak například od kořene SLKL [QL] se odvozuje salki „tráva“. V Etymologiích to slovo zní trochu jinak — salquë. Tento tvar se odvozuje od OE salak-wē, kořen SALAK. QL má ještě salka „kosa“ — to lze použít. Ale pro slovo silki- „žnout, kosit“ bych další kořen *SILIK netvořil. Místo toho bych použil stávající SALAK a například běžnou slovesnou příponou -ta bych sloveso odvodil: OE *salak-tā > Q *salahta-.

Jsou ale i kořeny, kde vidím v takovém postupu jisté překážky: jednu, že slova různých vokalizací jsou všeobecně známa a používají se, a druhou, že se mi nedaří potřebná slova vytvořit dosti elegantně. Proto netvrdím a v kořenovníku nepíšu, že vždy se musí všechno násilím přepsat na jednotný kořen.

4. Kořeny, kterých se to týká

Následuje soupis vybraných souhláskových kořenů z QL. Vybraných znamená, že nezahrnují kořeny nepotřebné, plně nahrazené či takové, se kterými se mi zrovna nechělo zabývat. ;) Nicméně ty důležité zde jsou.

FLKL „sekat, roztínat“ >> *FALAK. Jediná vokalizace, bez potíží. (Nicméně není to kořen nezbytně potřebný.) QL odvozuje dvě slova: falqua „průsmyk, rozsedlina“ a falquan „velký meč“.

HLKL (význam asi „mrznout“) >> KHELEK. Tak psáno v Etymologiích. Ve slovech helcë „led“ a helca „ledový, ledově chladný“ se Et i QL shodují. Jsou ještě problematické vokalizace s a a i, každá zastoupena v jediném slově: hilkin „mrzne“, halkin „zmrzlý“.

K(A)RP(A)R „trhat, škubat“ >> *KARAP. Jediná vokalizce je naznačena už v zápisu kořene. Slova carpan, carpalë, carpalima.

KLPL „pojímat, obsahovat (o kapalinách)“ >> KALAP. Tak to mají Etymologie. Na slově calpa „nádoba“ se Et i QL shodují, jen sloveso culp(a)- „obsahovat“ vyžaduje vokalizaci s u.

KRN (asi „červený“) >> KARAN podle Etymologií, jiná samohláska než a se v kořenové části odvozených slov neobjevuje.

KRKR „zub, tesák, osten“ >> KARAK podle Etymologií, platí totež co v předchozím případě. Odvozeniny zahrnují carca „zub, tesák“ (i v Et), carcapolca „kanec“ (totiž „prase s tesáky“).

LLTL „tančit“ >> LILIT, jak naznačují i Etymologie. Ostatně jiná vokalizace tu není. Odvozeniny lilta- „tančit“, liltië „tanec“.

NRQR „vadnout, blednout“ — odtud Narquelion. Později (ve tvaru Narquelië) zakořeněno Tolkienem úplně jinak: NAR+KWEL. To jen tak pro zajímavost.

NRŘR „vonět“ >> *NARAD. Ukazují na to odvozená slova, např. narda- „vonět“, narwë (asi < nar'd-wē) „lilie“. Jiná vokalizace není.

PLTYL (význam asi „dlaň“). Objevuje se ve vokalizaci s a (paltya „dlaň“) a i (piltyë „facka“ a piltyë „dát facku“). První z variant se objevuje ve tvaru PALAT ve VT47, odtud vhodnější palta „dlaň“.

QLŘL „klid, ticho, odpočinek“ >> *KWILID, vyhovuje to všem odvozeninám kromě minulého času slovesa, a ten nahradíme pravidelným tvarem. Slova quilda (příd.), quildë (podst.), quilda- (sl.).

QLTL (asi „pás, opasek“) >> *KWILIT, lze utvořit sloveso quilta- a podst. jm. quilta. Ve slově qalta „opásaný“ je a, ale to je zřejmě utvořeno jako slovesný tvar, a tedy by se mělo změnit. Třeba na *quiltin(a).

SLKL „tráva“ >> SALAK, podle Etymologií. Tvary vokalizované hláskou i by šlo nahradit: silki- >> *salahta-, silkima >> *salcima.

SLPL (asi „vylizovat, srkat“) >> SALAP podle Etymologií. Kromě toho několik slov by vyžadovalo tvar *SULUP. Domnívám se ale, že zde Tolkien zamýšlel všechno převést na vokalizaci s a: „polévka“ je podle QL sulpa; v Etymologiích není quenijský výraz výslovně uveden, ale „noldorský“ tvar ukazuje na nejstarší podobu *salapā.

Na základě této skupiny slov zlí jazykové tvrdí, že elfové nejedli polévku lžící jako každý slušný člověk, nýbrž ji z misky srkali.

SLTL „prosívat, třídit“ >> *SILIT. Jiná vokalizace není, jen v minulém čase slovesa, a to se nepoužívá. Odvozená slova silta, siltina, silta-.

SNTYN „třpytit se“ >> *SINIT. Platí totéž, co v předchozím případě. Odvozeno např. sintil „krystal, křišťál“. Příbuzné s kořenem, který jsem převzal jako *SINIK a který se vztahuje k nerostným surovinám.

SRKR „tučný“ >> *SARAK. Nebo možná dokonce *SARAKU, každopádně je tam tendence k rozšiřování přes u. Zahrnuje slova sarco (= přibližně totéž, co hrávë), sarqua, sarcuva.

SSTYS „bolest, zánět“ >> *SISIT. Od toho se odvozuje sloveso, jež aktualizujeme jako sistya-, a slovesné přídavné jméno sistina.

TNTN (cosi jako „odrážet se, skákat sem a tam“) >> *TANAT. Jiná samohláska než a se nedosazuje. Tanta- „odrážet se“, *tantil << tantl „člunek“ (na tkalcovském stavu).

TRQR „sušit, konzervovat“ >> *TARAK. (Nebo s rozšířením — *TARAKU?) Odvozeno je sloveso tarqua- a slovesné přídavné jméno tarquin, použitelné i jako podstatné jméno.

VLŘL „důležitý, závažný, cenný“. V odvozených slovech se kořen vyplňuje vcelku rovnoměrně samohláskami a (valda, valdëa) a i (vilda-, vildima). Aktualizovaný kořen by musel mít podoby *BALAD a *BILID.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

1

Jede na K:CMS v2.1.1.