Eldarská kaligrafie – část třetí

27.09.2010 [19:49], Quen, Písmo, komentováno 1×

Styl tengwar, o kterém zde bude řeč, je založen na Tolkienově rukopisu quenijské Namárië [RGEO], staroanglického Lowdhamova spisu [SD] a na tabulce v Pánovi prstenů. Tento styl považuju za významný, „klasický“, ale to neznamená, že jinak nelze psát. Eldar jakožto umělci určitě i s písmeny zacházeli tvořivě.

Jsem pravák, a proto všechny postupy uvádím tak, jak to budou psát praváci. O psaní levou rukou nic moc nevím, takže pokud by měl někdo doplnění v tomto směru, může se vyjádřit v komentáři nebo napsat samostatný článek. Ví se, že elfové psali stejně dokonale pravou jako levou rukou [VT47, 48]; v případě, že psali levačkou, psali ale zprava doleva a zrcadlově opačně. Takže námět pro leváky, co by se mohli učit, kdyby neměli co dělat. :)

Části písmen

Základní písmena jsou znaky, které obsazují první až šestý řádek tabulky tengwar. Tyto znaky opakují malé množství základních tvarů – stonků a obloučků, jak praví Dodatek k Pánovi prstenů. Zde však budeme v popisu písmen přesnější, neboť budeme rozlišovat čtyři tvary – čtyři tahy, které při psaní děláme. Je to

1. stonek, telco – svislá čára, která v provedení může být mírně prohnutá a má na koncích patky (telmar) různého provedení.
2. oblouček, lúva (či tělo obloučku) – půlkruh, který se dotýká stonku na čáře podlahy či střechy a je společný pro uzavřené i otevřené obloučky.
3. úponek, lepsilë – ocásek zakončující otevřený oblouček; jedním koncem navazuje na tělo obloučku, druhým se blíží stonku, ale nedotýká se ho.
4. břevno, hwarma – vodorovná čára, která je kolmá na stonek a dotýká se konce těla obloučku, čímž jej uzavírá; může být prohnutá a na konci může mít patku (telma).

Všechny popsané části jsou znázorněny na obr. 1.

Obrázek 1. Části základních písmen: telco, lúva, lepsilë, hwarma; a telmar na koncích. Po kliknutí se (stejně jako u všech dalších obrázků na této stránce) otevře obrázek ve větším rozlišení.

Samostatný stonek

Nejjednodušší písmena, která se skládají z výše popsaných částí, sama v tabulce tengwar nejsou. Je to krátký nosič, dlouhý nosič a halla.

Halla v quenijštině vyznačuje neznělé /r/ a /l/, což se v latince píše hr a hl.

Nemají totiž jiných částí než stonku. Psal jsem, že stonky mají na koncích patky. Tento pojem jsem si vypůjčil z klasické typografie a u tengwar jej používám v širším významu: je to jakýkoli prvek, který zakončuje čáru. Proto jsem také použil quenijské slovo telma: „zakončení, cokoli čím končí práce či záležitost, poslední prvek stavby, jako např. krycí kámen či nejvyšší věžička“.

Provedení patky může být různé. Vrchní patka nosičů je zrovna zvláštní v tom, že se často zvýrazňuje a nabývá podoby krátké vodorovné čáry. To je obzvlášť vhodné, pokud nese tehtu a, která je širší: znaménko pak na nosiči pohodlně leží, místo aby na něj bylo nabodnuté. Vrchní patku znaku halla nemusíme rozšiřovat a můžeme tam udělat univerzální šikmé zakončení, které se odchyluje od svislice vlevo. (Patka na meneltië však v Tolkienově rukopise nabývá rozmanitých podob, jak bude ještě zmíněno níže.) Dolní patka všech třech písmen odbočuje rovněž vlevo. Díky sklonu hrotu pera je dolní patka ostrá.

Obrázek 2. Písmena, která mají jen stonek bez obloučků: nosiče a znak halla

Můžeme se tedy zatím cvičit v psaní stonků. Na obrázku 2 jsou písmena velká, aby byla vidět jejich zakončení. Obrázek třetí znázorňuje procvičování jednotlivých písmen, nosiče s tehtami a hallu se sousedem. Další obrázek potom říká: nebojte se protáhnout patku nosiče. Píšeme-li rukou, můžeme si napsat co chceme jak chceme, pokud to vypadá hezky. Na počítači to nejde. To platí i pro každodenní poznámky v obyčejné latince. :)

Obrázek 3. Procvičování stonků

Obrázek 4. Příklad výrazného protažení horní patky nosiče. Napsáno je Arwen vanimelda, namárië! – věta známá z Pána prstenů.

Písmena s otevřeným obloučkem vpravo

Zvládneme-li stonek, můžeme k němu přidávat obloučky. Začneme třeba písmenem tinco, prvním znakem celé Fëanorovy tabulky. Nejprve stvoříme stonek, který začíná u střechy a končí v zemi. Je to totéž jako dlouhý nosič, s tím rozdílem, že vrchní patku neprotahujeme – tah začínáme krátkým háčkem nebo šikmou čárkou. Potom přiložíme pero ke stonku pod patkou a uděláme půlkruh – tělo obloučku. Hrot jde nejprve šikmo vzhůru a zanechává tenkou čáru. V půli tahu je stopa nejširší, a když se blížíme čáře podlahy, opět se zúží.

Písmeno tinco má otevřený oblouček, tudíž jej zakončíme úponkem. V tomto okamžiku máme dvě možnosti:

1. pokračovat v tahu, obloučkem se přiblížit stonku, a dříve než bychom na něj narazili, pero zvednout;
2. zdvihnout pero hned, položit hrot na místo, kde bude úponek končit, a krátkým oblým tahem se napojit na napsané tělo obloučku.

První možnost, kdy oblouček i s úponkem vznikne jedním tahem, je pochopitelně rychlejší. Její nevýhodou je, že úponek píšeme tahem vzhůru, proti hrotu pera. Při tom se ruka s menší přesností trefuje do zamýšleného tvaru. Ostřejší pero se může do papíru zapichovat. Též je možné, že zakončení tahu nevyjde tak ostře a čistě, pero může nechat na konci větší kapku tuše. Píšeme-li úponek samostatným tahem, děláme tah dolů, jakému se při psaní perem dává přednost. Je to pomalejší a je zapotřebí věnovat pozornost napojení na tělo obloučku – jelikož je to v místě, kde je tah nejužší, vyžaduje to poměrně velkou přesnost.

Je na vás, který způsob zvolíte. Vyzkoušejte, zda vaše písátko po papíře dobře klouže i v protitahu a zda při tom hezky zakončuje. Pokud ano, myslím, že se nemusíte nutit do psaní otevřeného obloučku na dva tahy.

Obrázek 5. Postup psaní písmene tinco na dva a na tři tahy

Písmeno ando napíšeme stejně jako tinco, ke kterému přidáme ještě jeden oblouček s úponkem. Druhý úponek se rovněž prvního obloučku nedotýká. Hezky napsané ando se vyznačuje zejména tím, že oba obloučky jsou stejně velké a stejně oblé.

Obdobně píšeme písmena s krátkým stonkem a se stonkem prodlouženým vzhůru. Patky zůstávají pořád přibližně stejné. Končí-li stonek na podlaze u otevřeného obloučku, nebývá patka tak výrazná, dokonce nemusí být žádná. Kdybychom stonek totiž vyhnuli doleva moc, oblouček by byl příliš otevřený, vypadal by jako židle, které se viklají nohy.

Obrázek 6. Písmena s jedním či dvěma otevřenými obloučky napravo od stnoku: tinco, órë, þúlë, ando, númen, anto

Písmena s otevřeným obloučkem vlevo

Obrázek šestý ukazuje souhrnně všech šest písmen, která mají otevřené obloučky vpravo od stonku. To je první sloupec tabulky tengwar, tincotéma, řada hlásek vyslovovaných s jazykem za zuby. Třetí sloupec tabulky, calmatéma, se od těchto písmen liší tím, že oblouček je vlevo od stonku a je otevřený směrem vzhůru.

Začneme písmenem calma. Ježto píšeme zleva doprava, uděláme nejprve oblouček a až potom stonek. Otevřený oblouček můžeme opět napsat jedním tahem vcelku, nebo dvěma tahy. V prvním případě začínáme od konce úponku; nejprve pero krátce tlačíme šikmo vzhůru, abychom vytvořili úponek, a potom napíšeme půlkruhové tělo obloučku. V případě druhém připojíme úponek k napsanému tělu obloučku.

Stonek se píše až k hotovému obloučku. Začneme horní patkou, která však od svislice odstává vpravo. Lze sice napsat decentní serífek vlevo, ale přece jenom bych se radši držel následujícího pravidla: patka, která se nachází u otevření obloučku, směřuje vně. Tolkien dokonce někdy tuto patku psal jako krátkou vodorovnou čárku doprava, obdobně jako u nosiče (dobře je to patrné v tabulce v Pánovi prstenů). Dolní patka písmene calma pak je stejná jako u tinco, je ohnutá doleva.

Obrázek 7. Postup psaní písmene calma na dva a na tři tahy

Při psaní dalších písmen s obloučkem nalevo od stonku postupujeme obdobně. Začneme obloučkem, který u druhého, čtvrtého a pátého stupně musíme napsat dvakrát, a připojíme příslušný stonek. V úrovni nebe stejně jako v úrovni země tvar zakončení stonku na obloučku nezávisí. Na zbylých úrovních závisí: ježto vlevo od nich je lúva, musí se ohýbat vpravo. Na střeše jakož i na podlaze. Písmena z této skupiny jsou na obrázku osmém.

Obrázek 8. Písmena s otevřeným obloučkem nalevo od stonku

Tím bych to teď ukončil a zbytek základních písmen si nechal na příště. Na čtvrtý díl tedy zbývají všechna písmena s uzavřenými obloučky, kterážto mají břevna místo úponků. Rovněž bych se měl ještě zmínit o meneltëa-telmar, které lze psát mnoha způsoby, jak si lze všimnout i v tabulce v Pánovi prstenů.

Nahlédneme-li do Lowdhamova spisu, vidíme, že je Tolkien někdy ani v jednom řádku, natož v celém textu, neudržel stejné.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

1

Jede na K:CMS v2.1.1.