Eldarská kaligrafie – část první

17.08.2010 [14:55], Quen, Písmo, komentováno 2×

1. Obvyklé psací nástroje

Když si potřebujete něco poznamenat, nejspíš sáhnete hned po propisce. Ano, i já nosím propisku v penálu, třebaže jej považuju za podřadný psací nástroj. :) Jistě, jsou propisky lepší a horší, ne všechny matlají, zanechávají nesouvislou stopu a jsou nespolehlivé při rozepisování. Některé dokonce tolik neryjí do papíru a ochotně píšou i při menším tlaku, takže se při psaní tolik netřese lavice a všechny lavice sousední. Přesto však jsem si propisku neoblíbil ani pro každodenní psaní, natož pak pro nápisy, které mají k něčemu vypadat.

Mým nejoblíbenějším psacím nástrojem je inkoustové plnicí pero, kterým jsem psal už asi ve druhé třídě základní školy. Pak jsem ho dlouho nepoužíval a vrátil jsem se k němu ve druháku na vysoké škole. Na pohled vypadá dost ošklivě, kolem závitu má praskliny a asi nevydrží věčně. Hrot je docela opotřebovaný, ale to nevadí, aspoň píše dostatečně silně. V kombinaci s černým inkoustem to vytváří solidní, sytý tah. Takovýto psací nástroj je pro krásné psaní určitě vhodnější než propiska.

Dále je vhodné zmínit namáčecí pero, které má obyčejně podobu kovového perka v plastové násadce. Nevýhodou je, že se musí při psaní namáčet v tuši a na tu tuš se musí dávat pozor, aby se nevylila. Tento způsob psaní používám, pokud chci využít výhody tuše – tah je ještě černější než od inkoustového pera a nerozpije se, pokud na něj kápne voda (ba odolá i dešti). Tzv. redispera se prodávají za pár korun v různých velikostech. Perka pro silnější čáry mají hrot na konci rozšířený do jakési kruhové placičky.

2. Kaligrafická písátka

Výše zmíněné psací nástroje, jakož i všemožná gelová pera a mikrofixy, mají tu vlastnost, že zanechávají stejně silnou stopu ve všech směrech. Podívejme se však na tabulku tengwar v Pánovi prstenů nebo na nápisy na titulní straně. Na písmenech je dobře patrné, že stálou sílu tahu nemají – některé čáry jsou silné, jiné slabé. Toho se dosáhne psacím nástrojem s rovným hrotem, který se stýká s papírem v plošce tvaru čárky. Písátko, jehož hrot se dotýká papíru v kruhové plošce, píše stejně silnou čáru ve všech směrech. To je znázorněno na následujícím obrázku, do kterého jsem na počítači červenou barvou dokreslil přibližný tvar dotyku hrotu.

Dovolím si tvrdit, že na stopě pera s rovným hrotem je založeno celé „západní“ písařství. Slavná ostrovní unciála a polounciála i německé lomené písmo má své charakteristické tvary díky rovně seříznutému brku. Většina návodů v kaligrafických příručkách předpokládá použití pera s rovným hrotem, kterémuž se běžně říká pero kaligrafické.

Já používám kovová perka, jaká se běžně u nás prodávají v papírnictvích a v uměleckých potřebách. Nešikovné je, že se nehodí do unifikovaných plastových násadek – buď je třeba škvíru ještě něčím vycpat, aby perko nevypadávalo, nebo použít jinou násadku – ještě mám dvě staré dřevěné s kovovou objímkou. K perkům se prodávají zásobníky na tuš, či jak se to vlastně nazývá; jde o tvarovaný plíšek, který se nasune zespoda na perko, čímž vznikne prostor, který udrží více tuše. Díky tomu jednak není potřeba tak často namáčet, jednak pero v sobě drží tuš „větší silou“, což snižuje riziko kaňky nebo rychlého vytečení většího množství náplně při prvním položení na papír.

Dají se koupit též kaligrafická pera na inkoust v bombičkách. Pera mají často výměnné hroty s různými šířkami.

Píšu také rákosovými pery. Rákosové pero je k dostání s jakoukoli šířkou hrotu u rybníků a mokřin. :) Časem na tyto stránky snad přidám i návod, jak si pero ořezat. Pokud se pero povede, má i stejně pevnou a čistou čáru jako kovové pero. Jen poněkud hůře v sobě drží tuš, takže jím píšu pouze na papír, který málo saje.

3. Závěr

Tengwar samozřejmě lze psát nástrojem, který píše stejně silně ve všech směrech, a výsledek nepochybně může vypadat velmi pěkně. Připravujeme se tím ale o jednu významnou a esteticky výraznou charakteristiku elfího písma. Proto rozhodně doporučuju pro kaligrafické pokusy si pořídit pero s rovným hrotem, u něhož síla čáry závisí na směru psaní a které například dělá pěkné čtvercové tečky.

Zároveň je třeba myslet na to, že ke každému psacímu nástroji se nemusí hodit každý druh papíru. Mám kupříkladu pěkný, přirozeně nažloutlý hrubý papír; když na něj ale udělám čáru tuší, lze pozorovat, jak se barvivo pomalu rozlézá vlákny, takže výsledkem je ošklivá chlupatá čára. Nejlíp se mi tuší píše na podřadný psací podklad, jakým je starý faxový papír (díky tomu, že je v roli, lze psát svitky) a balicí papír typu „pergamen“.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

1