Eldarská kaligrafie – část druhá
03.09.2010 [18:51], Quen, Písmo, komentováno 0×
Psaní se člověk pochopitelně nenaučí, aniž by zkoušel psát. Dříve ale, než namočíme pero, si pořádně prohlédneme Tolkienova písmena. V tomto článku bude řeč o základech jejich tvarů, o jejich rozměrech a proporcích.
1. Kostra písmen
Podíváme-li se na napsané tengwy, vidíme, že jejich tahy jsou různě prohýbané, vodorovné čáry jsou zvlněné, stonky mají patky různých tvarů. Pokud je písmeno napsáno perem s rovným hrotem, tahy různých směrů jsou nestejně široké. Mohou se vyskytnout protažené čáry a různé ozdobné prvky.
Než však takové začneme psát, je vhodné si ujasnit, jaký je základní tvar písmene, oproštěný od ozdob -- jeho jakási kostra, která svou odlišností od ostatních písmen zajišťuje čitelnost a nese význam písmene. Je totiž radno vyhnout se omylu, kdy ozdobu považujeme za prvek kostry a zvykneme si jej příliš zdůrazňovat, nebo naopak část základu opomeneme, čímž se zhorší čitelnost.
Kostry písmen potom v různých stylech písma mohou nabývat různých tvarů podle vkusu písaře.
První obrázek ukazuje příklad kostry několika písmen. Všechna písmena pak jsou znázorněna na obrázku na konci textu, který obsahuje i informace z následujících odstavců.
Obrázek 1. Písmena formen, lambë a yanta z řezu Tengwar Annatar a základy jejich tvarů
2. Písmová osnova
Písmovou osnovou se nazývá soustava vodorovných linek, které určují vertikální polohu jednotlivých částí písmen. Kdo umí číst a psát, ví, jak naše písmena sedí na řádku a které tahy přesahují dolů a které nahoru. U tengwar platí stejný řád. Pro jednotlivé prvky si vypůjčíme typografické názvy a vymyslíme si pojmenování quenijská.
Fëanorská písmena, stejně jako znaky latinské abecedy, sedí na lince v sešitě -- odborně řečeno, na účaří. To můžeme v elfštině nazvat podlahou či čárou podlahy, talantëa. Většina „hmoty“ písmen, například všechny obloučky základních písmen, se potom nachází od této úrovně výše až ke střeše (tópatëa), totiž střední dotažnici. Nejmenší písmena se vejdou mezi podlahu a střechu celá a jejich výška se tedy rovná t. zv. střední výšce písma.
Více je ale písmen, která přesahují nahoru („k obloze“) nebo dolů („k zemi“). Stonky přesahující pod řádek dosahují k dolní dotažnici, cementëa. Stejná čára ohraničuje dolní části přídatných písmen jako silmë a rómen. Znaky lambë a alda však končí o něco výše, jejich oblouky zpravidla neprotahujeme až úplně k zemi -- byly by příliš těžké.
Části písmen přesahující střechu jsou ohraničeny horní dotažnicí, pro kterou si můžeme vycucat z palce quenijské označení meneltëa. Dotýkají se jí stonky základních písmen i oblouky písmen přídatných. Mezi čárou střechy a nebe se nachází horní tehtar.
Obrázek 2. Písmová osnova tengwar (počítačová sada Tengwar Annatar)
U tengwar se nemluví o rozlišování velkých a malých písmen (odborně verzálek a minusek). V textu Namárië [RGEO] Tolkien některá písmena (zejm. V ve jménech Varda a Valimar) zdůraznil tak, že jejich výšku protáhl až k horní dotažnici. Třebaže tedy tengwar nemají samostatné verzálky, tím méně pravopisná pravidla pro jejich použití, může zřejmě písař zvětšením písmen (a barvou) tato zvýraznit.
Obrázek 3. První dva řádky Tolkienova zápisu básně Namárië, v nichž jsem černými linkami a barevnými plochami vyznačil písmovou osnovu
3. Proporce písmen
Vztahy jednotlivých měr ve svislém směru jsou patrné z obrázků v předcházejícím oddílu: čáry osnovy mají mezi sebou přibližně rovnoměrné rozestupy. Délka dolních i horních dotahů se zhruba rovná střední výšce. To lze považovat za jakýsi standard. Tolkienovo písmo z obr. 3 má dotahy spíše poněkud kratší, dlouhé stonky ve známém nápisu na Prstenu jsou naopak výrazně prodlouženy.
Pokud se týká šířky písmen, ta je dána tím, že lúva má přibližně proporce kruhu, aneb jeho šířka je stejná jako výška, jež je zároveň střední výškou písma. Kruhové plochy obloučků u písmen se dvěma obloučky se překrývají. Písmena lambë a alda jsou široké skoro stejně, jako jsou vysoké, a oblouk prvního z nich má rovněž obvykle proporce kruhu. Ostatní přídatná písmena jsou stejně široká jako písmena s jedním obloučkem nebo o trochu užší. Oblé části písmen silmë a essë jsou též kruhové, ale o něco menší než lúvar základních písmen. Lepší než slovní popis je ale grafické znázornění, viz obr. 4 a obr. 6 úplně dole.
Obrázek 4. Slovo lantar napsané Tolkienovou rukou. Žluté kruhy vyznačují proporce písmen lambë, númen a órë.
4. Držení pera a tloušťka tahu
Tento odstavec se týká případu, kdy píšeme perem s rovným hrotem. V kaligrafických příručkách se u každého písma uvádí dva parametry:
- poměr výšky písmen k šířce hrotu pera,
- úhel sklonu hrotu k vodorovné lince.
Já to písařství neberu tak pečlivě, abych si před psaním linkoval řádky na přesně stanovený násobek šířky pera, a asi ještě nedokážu přesně udržet úhel hrotu. Tudíž ani nevnímám hodnoty uvedených parametrů jako přísné pravidlo. Z Tolkienova zápisu Namárië, kterýžto bych bral jako dobrý písařský vzor, lze zjistit, že střední výška písmene se rovná zhruba čtyřnásobku šířky stopy pera. Pokud by se psalo širším perem, písmena by vypadala poněkud těžce a tahy v drobnějších ohybech by se mohly nepěkně slévat. Užší pero než čtvrtinové vzhledem ke střední výšce určitě použít lze, a píšeme-li ve skloněném stylu, bylo by nejspíše dokonce vhodnější. Při psaní příliš tenkým perem zaniká efekt rovného hrotu a písmena mohou být příliš „řídká“.
Pero se drží tak, aby čára dotyku hrotu s papírem svírala s vodorovnou čarou úhel 30 ° až 45 °. Tahy psané v tomto úhlu tedy budou nejtenčí, tahy ve směru kolmém budou nejsilnější. Dávám přednost spíše úhlům menším, zejména pokud píšu stojaté písmo. U stylů skloněných, rozmáchlejších, se hodí i úhly větší.
Obrázek 5. Znázornění stopy pera, na kterém je patrný jednak sklon hrotu k vodorovné čáře, jednak poměr střední výšky písmen a tloušťky čáry
5. Závěr
Závěrem budiž souhrnný obrázek, který ukazuje všechna písmena Fëanorových tengwar ve svých holých tvarech, s normálními proporcemi a ve správném posazení do písmové osnovy.
Obrázek 6. Základní tvary a proporce tengwar (klikněte pro obrázek s vyšším rozlišením)