Aktualizace kořenových souhlásek
05.08.2010 [15:52], Quen, Qenya Lexicon, komentováno 0×
Důkladnějšímu začlenění informací z Qenya Lexiconu do „moderní“ quenijštiny napomáhá i to, že struktura etymologických kořenů byla už v nejstarších spisech velmi podobná té, již známe z novějších zdrojů. V kořenech z QL se ale sem tam objevují neobvyklé hlásky, které v pozdějších podobách kořenů nenacházíme. Mám za to, že výskyt těchto neobvyklých hlásek není dán omezeností souboru doložených kořenů, nýbrž je systematický: tvary kořenů jsou úzce spjaty s fonologií prajazyka rekonstruovanou elfími jazykovědci. Proto je při sestavování Kořenovníku chci nahradit, aktualizovat, aby všechny kořeny zapadaly do fonologie představené v Etymologiích a platné téměř beze změn potom celou dobu.
1. Hláska Ð
Je-li tímto písmenem psáno to, co se jím obvykle zapisuje, představuje znělou úžinovou souhlásku jako v anglickém slově this. Nevyskytuje se v kořenech v QL příliš často. V soustavě hlásek pozdější prvotní elfštiny není, proto ji v Kořenovníku nahrazuju, a to závěrovým D, protože to tak podle odvozených quenijských slov vychází.
GWIÐI „tkát“ ntň. (windelë „tkalcovský stav“) >> *WID
2. Hláska F
Úžinová souhláska F se v staroeldarských kořenech nevyskytuje. V quenijštině (snad i v sindarštině) vznikla až později z přídechového ph. Proto hlásku F v kořenech z QL přepisuju na PH.
FILI „jemný, tenký“ (filumë „babí léto“) >> *PHIL
FLKL „roztínat, sekat“ (falquan „velký meč“) >> *PHALAK
Souhláska f mohla ale vzniknout i z počáteční skupiny SP, jak ukazují dobře výrazy související s vodními vlnami, pro něž má QL kořen FALA, Etymologie PHAL i SPAL. Není tedy možné, že některé kořeny na F by se měly přepsat na SP? —Inu, možná že ano, ale je to spíše okrajová záležitost, kořenů na SP moc není (jsou vůbec někde mimo Etymologie?) a v quenijštině ani v sindarštině se to nepozná.
Pak je tu ještě pár případů, kde F vystupuje jako druhá kořenová souhláska. Tam by se taky dala změnit na PH; neznám žádný kořen, který by v takové pozici měl PH, ale když tam mohou být ostatní dvě přídechovky (KH, TH), proč ne tohle. Jenže do odvozených slov mi to ph moc nesedí, vlastně mi tam nesedí žádná hláska, tak asi nejvíc B, ale ne všude... tak nevím.
Asi jediným používaným kořenem je TEFE „nenávidět“. Kdyby se upravil na *TEB, šla by jednoduše odvodit slova tévië, tevin a tev- i s minulým časem tembë, ale s atempa a tempë už by to bylo horší. Tam by se hodilo P, nebo snad i to PH by šlo, jenže z toho pak asi nevychází slova obsahující v — ale s jistotou to odmítnout nemůžu, nemáme (nebo neznám) potřebné příklady. No, asi to prozatím nechám jako *TEPH.
3. Skupina GW
Jak je to s eldarskými kořeny začínajícími na GW v pozdějších zdrojích, mi nebylo příliš jasné. V Etymologiích sice jeden je a doplňky zmiňují další dva vyškrtnuté; ale na Elflingu mi řekli, že v PE17 ještě tři jsou a že jejich odvozená slova dobře ukazují odlišení od kořenů na W: obojí dává v quenijštině w/v, ale v sindarštině je z W pak gw a z GW pro změnu b.
Kořeny začínající na GW by se tedy z QL mohly vzít tak, jak jsou. Ale všechny, které Tolkien používal i v pozdějších jazykových úvahách, byly přepsány na W. Proto to budu upravovat taky tak.
GWENE „dívka, panna“ (vendë, -wen) >> WEN, WENED
GWILI (wilwarin „motýl“) >> WIL
4. Hláska H
Hláska H se v eldarských kořenech může vyskytnout. Tedy přesněji nějaká zadní úžinová hláska, jejíž fonetickou kvalitu přesně neznáme, a kterou Tolkien někdy psal h a jindy 3. (Já píšu vždy 3.) Ovšem při srovnávání kořenů z QL s kořeny z pozdějších zdrojů docházíme k tomu, že by se měly upravit.
Všem „qenijským“ kořenům začínajícím na H a majícím v Etymologiích či jinde pokračování Tolkien změnil počáteční hlásku na přídechové KH:
HATA „vrhat, házet“ (hatsë „střemhlavý pohyb“) >> KHAT
HERE „vládnout, mít moc, vlastnit“ (heru „pán“) >> KHER
Jediný příklad má kombinaci s měkčítkem HJ (tam psáno HY), to se patrně přepíše na SJ:
HJAŘA „roztínat, rozrývat“ (hyar „pluh“) >> SJAD
V kořenech, kde H je na pozici druhé z kořenových souhlásek, je vhodné jej ponechat (resp. přepsat na 3)...
MAHA „ruka“ (má „ruka“) >> MA3
... nebo vypustit i s celou slabikou:
LUHU, LU'U „čas“ (lú „čas“) >> LU
U kořenů, jejichž modernější podoby nejsou doloženy, se řídíme tvarem odvozených slov. Pokud se na konci kořene žádná další hláska neobjevuje, lze použít jednoslabičný kořen, pokud ano, dáme tam nějaké to 3.
5. Hláska Q
Tady se nejedná o nic než jiný způsob zápisu; nově se v kořenech tato labializovaná hláska píše nejčastěji KW. Alespoň pokud jde o pozici na počátku slova a kořene. Ovšem v QL mohou mít kořeny Q i jako druhou kořenovou souhlásku, což jsem nikde v pozdějších zdrojích neviděl a dělá to problémy při odvozování sloves. Ale tím se budu zabývat v jiném článku, až prostuduju tzv. u-kořeny (kořeny končící samohláskou U, v odvozeninách velmi trvanlivou). Mám totiž podezření, že například „sněhový“ kořen NIQI by se dal zapsat jako NIKU...
6. Hláska Ř
Kořenové Ř se asi vždy chová stejně jako D v pozdějších pramenech. Proto jsem si původně myslel, že toto specificky české písmeno označuje něco jako jednokmitové r, což má k d velmi blízko. Teď však jsem spíše toho názoru, že háček jen vyznačuje odlišný původ hlásky: je to jako foném normální /r/, ale vyvinulo se z původního /ð/, narozdíl od R bez háčku, které bylo /r/ už od samého počátku elfího jazyka.
Nejraději nahrazuju toto Ř hláskou D. Jak ukazuje kořen HJAŘA >> SJAD, Tolkien to asi dělal taky.
NRŘR „vonět“ (nardilë „vůně“) >> *NARAD
RAŘA něco jako „slupka, kůra“ (rar-, min. randë „loupat, škrábat“) >> *RAD
Ovšem poměrně často přetrval starý kořen do nové etymologie se změnou Ř >> R. To ale je možné jen v případě, že neexistují slova, jež vyžadují v obecné eldarštině d, nebo se nepoužijí. Viz třeba
SIŘI „plynout, téci“ (sloveso sir-) >> SIR,
kterážto úprava by nebyla možná, kdyby Tolkien nebyl vyřadil odvozeninu sindë „řeka“ a stejně znějící minulý čas slovesa. Ostatní slovesa obsahují jen r, kteréžto sice lze taky z kořenového D odvodit, ale stačí R.
7. Hláska V
Tato hláska představuje problém. Úžinové v v obecné eldarštině neexistovalo, v quenijštině se vyvinulo ze závěrovky b nebo „polosamohlásky“ w. Hláska V v kořenech z QL byla v pozdějších etymologických spisech nahrazována oběma těmito hláskami, a to bez pravidla, nebo podle pravidla, jež jsem neodhalil. Na pozici první i druhé kořenové souhlásky. Tedy:
VALA (Valar, Valinórë) >> BAL
TJAVA „chutnat“ (tyávë, tyav-) >> KJAB
No a k tomu W:
VILI (vilya, vílë) >> WIL
TAVA (tavar, tavasta) >> TAW, TAWAR
Nejsem tedy schopen určit, jak mám hlásku V ve starém kořeni nahradit. Ještě jsem si říkal, že by se to dalo udělat podle podoby slova v gnómštině (dávném předchůdci sindarštiny) — ta jsou někdy uvedena v poznámkách pod hesly v QL. Jenže to taky nemusí vždy fungovat: VALA má gnómské odvozeniny na gw-, což odporuje doloženému nahrazení a sindarským slovům na b-. Budu tedy asi aktualizované kořeny psát, jak se mi zrovna bude líbit, přičemž poznamenám, že to není jisté...
Dodatek: Soustava souhlásek v PE
Když už se v textu tak oháním tím inventářem hlásek prvotní elfštiny, slušelo by se jej tady popsat. Dozvídáme se o něm z VT46; ačkoli tento záznam byl autorem prý roztržen a přeškrtnut, dost dobře koresponduje se všemi kořeny a historickými tvary z pozdějších zdrojů. Vypíšu jej tady s drobnými odchylkami v zápisu některých hlásek.
| parmatéma | tincotéma | calmatéma | ||
| 1. | neznělé závěrovky | p | t | k |
| 2. | neznělé přídechové záv. | ph | th | kh |
| 3. | znělé závěrovky | b | d | g |
| 4. | nosové sonanty | m | n | ñ |
| 5. | ústní sonanty | w | l, r | j, 3 |
| 6. | sykavky | s | ||
Takový tedy je, abych byl přesný, systém fonémů prvotní elfštiny. U s je ještě připsané z, ale to je jen znělá varianta téhož fonému. Tabulka neobsahuje samostatnou quessetému, tudíž prvky kw, gw, ñw považuje za prosté dvojice hlásek.